O Jitru

Královéhradecký dětský sbor Jitro, založený v roce 1973 Josefem Vrátilem, prožívá již čtvrté desetiletí poutavý příběh o společném zpívání, o české hudbě, o uměleckých zážitcích, o tvrdém studiu a disciplíně, o odříkání, ale i úspěších na mezinárodních soutěžích, o zážitcích z cest po třech kontinentech, o radosti z uskutečněných nahrávek, o oddanosti tradicím českého sborového zpěvu, o přátelství a společných cílech.
V expozici tohoto příběhu najdeme důležité životní osudy Skopalovy rodiny. Rodinná cesta začíná u sbormistra Pěveckého sdružení severomoravských učitelů Jana Skopala (*1911), který je otcem Prof. Jiřího Skopala (*1947). Ten řídí sbor Jitro od roku 1977. Později založil také chlapecký sbor Boni pueri (1982). Spolu s manželkou Květou a synem Jiřím Skopalem (*1971) pokračují ve sbormistrovském úsilí.
“Mám děti rád a obdivuji je”, říká umělecký vedoucí Prof. Jiří Skopal, který na principech odpovědnosti, poctivosti, důslednosti, nesmlouvavé cesty za uměleckou vizí a respektem k uměleckému dílu vychoval tisíce muzikantů, stovky zpěváků a desítky sbormistrů. Jeho úsilí vrcholí zřízením studijního oboru sbormistrovství na Univerzitě Hradec Králové.
Na rodinný příběh navazuje 2500 menších příběhů všech malých zpěváčků, kteří za doprovodu rodičů poprvé vstupovali do zkušeben v Borromeu nebo později do tzv. Sborového domečku v bývalých Gayerových kasárnách v Hradci Králové, aby s Jitrem prožili nezapomenutelné dětství a mládí.
Mnozí z nich nepřestávají zpívat ani v dospělosti a stávají se členy smíšeného sboru Jitro, který byl založen v roce 1998. Jiní zase přivádějí své děti do přípravných oddělení, aby jim umožnili poznání krásy sborového zpěvu. Za uplynulou dobu zažilo 2500 zpěváčků 20 000 zkoušek, 2000 koncertů a projelo 1 000 000 kilometrů. Odměnou jim bylo 21 vítězství v mezinárodních soutěžích. Ta nejcennější jsou z Llangollenu (1988), Nantes (1989), Neerpeltu (1996) s dodatkem “Summa cum laude” a Olomouce (1988, 2003). Nekolísající kvalita dívčího sboru přivedla JITRO do prestižních koncertních sálů v Praze, Barceloně, Halle, Štrasburku, Philadelphii, Washingtonu, Baltimore, Ithace, Penn State University, New Yorku, San Antoniu, Dallasu, Oklahoma City, Tokiu, Hongkongu, Bernu, Basileji, Dortmundu, Avignonu, Toulouse aj. Sbor má v diskografii 15 originálních kompaktních disků.
Repertoár sboru od roku 1989 představuje 198 titulů, včetně cyklů, kantát nebo oratorních opusů!
Charakter i profil sboru se vyvíjel od úprav lidových písní (od roku 1978 – Miroslav Raichl (1930–1998)), přes sborové cykly (od r. 1979 – Ivana Loudová (*1941), Ilja Hurník (*1922), Otmar Mácha (*1922), Petr Eben (*1929), Miroslav Raichl) k vokální polyfonii (od r. 1981 – Jacob Obrecht, Jacob Gallus, Jan Campanus Vodňanský) až k soutěžním kompozicím (od r. 1982 – Evžen Zámečník v Neerpeltu, 2003 – Ivan Hrušovský v Olomouci).
Od roku 1980 sbor uskutečňuje koncertní turné po evropských státech. Jako by skladba Věroslava Neumanna Dobré Jitro potvrdila v roce 1983 stabilizaci sboru právě tím, že jednotlivé části nesou jména přípravných oddělení: Broučci, Světlušky, Skřivánek a Vlčí máky.
Jedinečnou dramaturgii Jitra budoval profesor Skopal postupně a s neomylným citem pro nosné a náročné skladby. Některé slyšel na soutěžích a přehlídkách, přivážel neznámá díla z koncertních cest po Evropě a zámoří. Repertoár sboru také obohatily povinné skladby určené pro domácí i mezinárodní soutěže.
Postupně získával původní kompozice od českých skladatelů. Klíčové místo “rezidentního skladatele” zaujímá Jan Jirásek (*1955), jemuž sbor mj. natočil během devíti let 1990–1999 tři CD s českými koledami v autorských úpravách. Po roce 1988 se o čtvrtinu zvýšil počet skladeb typu a cappella (110) oproti doprovázeným (71), což mj. potvrzuje intonační, zvukovou a výrazovou vyspělost a interpretační stabilitu sboru a jedinečnou práci s vokální fakturou a tektonikou děl. Jan Jirásek tehdy také věnoval Jitru první duchovní skladbu Te laudamus. Po roce 1989 se pevnou součástí sboru stávají i jiná závažná kantátová či oratorní díla a mešní cykly (Petr Eben, Ilja Hurník, Giovanni Pierluigi Palestrina, Antonín Dvořák, Michael Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Josef Suk, Bohuslav Martinů). Období let 1989–2003 je zcela ve znamení převahy čtyřhlasých skladeb (97 titulů) i proto, že tento soubor disponuje v koncertním sboru ve všech hlasových skupinách stejnou spolehlivostí a úrovní, což potvrzují i ohlasy z několikatýdenních turné v zahraničí.
Počínaje rokem 1990 je Jitro téměř každoročním účastníkem amerických turné (celkem 8 cest po 30 státech). Jejich vrcholem byla pozvání na Národní konferenci Asociace amerických sbormistrů do Texasu (1993, 2000): “Členové naší Asociace si budou dlouho pamatovat vaše koncerty, protože byly hlavním vrcholem konvence 1993. Nadšení vybraného auditoria sbormistrů a jejich vytrvalý aplaus tento fakt potvrzuje” (J. B. Haberlen, prezident ACDA). Profesorka D. Rao z Toronto University pronesla při této příležitosti vizionářskou větu: ”Víte vy vůbec, že jste právě navždycky změnili charakter a styl celého amerického sborového zpěvu?” Do rámce oslav dvacetileté činnosti sboru patřila i exkluzivní koncertní cesta do Tokia a Hongkongu v srpnu 1993, opakovaná v letech 2001 a 2004.
Zpěvačky Jitra mají už od přípravných oddělení pevně stanovený vzor a cíl. Sledují výběrovou koncertní skupinu, znají spravedlivá kriteria přezkušování, váží si přiděleného sborového kroje a usilují o dosažení stejné dokonalosti. Nejzávažnější tituly se z repertoáru nevytrácejí, ale každá nová generace převezme jejich nastudování. Je to i objektivní měřítko pro srovnání jednotlivých let. Do kontextu a neopakovatelné tradice českých dětských sborů se Jitro řadí i tím, jak bezprostředně reaguje a prožívá současnou hudbu zejména českých skladatelů 20. století, kdy počet nastudovaných titulů dvojnásobně převyšuje část repertoáru ostatních historických období. Máchovo Hoj, hura, hoj, Lukášův Věneček, Dvořákovy Moravské dvojzpěvy, Badingsovo Kyrie eleison, Kodályho Ave Maria, Jiráskovo Te laudamus, Thompsonovo Alleluia, stejně jako Alleluia Twardowského či Říkadla B. Martinů představují klíčové repertoárové opory nejvyšší kategorie svého druhu, které samy o sobě dostatečně vypovídají o kvalitách, kapacitě a potenci sboru a jeho sbormistra. Společně objevili a uplatňují metodiku práce tak, aby těleso při střídání členstva nekolísalo ve špičkové interpretační výkonnosti nebo dramaturgické kvalitě. Koncertní výkony současného sboru může posluchač porovnávat se zvukovými snímky na CD z předchozích let, aby se přesvědčil, jak dokonalé jsou nahrávky a jak si dnešní sbor uchovává pocit ”premiéry” při každém vystoupení. Dokonce i v případech, kdy je sbor nucen absolvovat dvě simultánní koncertní cesty, posluchač nepozná, který výběr právě poslouchá. Značnou zásluhu na tom má celý systém sborové přípravy, prázdninových soustředění a přípravných oddělení a v neposlední řadě i Jiří Skopal ml., který uplatňuje stejně propracovaný, poctivý a náročný zkouškový i koncertní režim. Od roku 1989 samostatně koncertuje s nejmladším oddělením hlavního sboru Jitříčkem a vede smíšený sbor dospělých Jitro (od 1998).
Z “absolventů” se už v roce 1997 oddělil pod jeho vedením ženský sbor Jitro a získal v Olomouci na soutěži Iuventus mundi cantat z 94 soutěžících největší počet bodů. Korunou všech úspěchů i oslavou fungujícího systému Jitra je šest zlatých medailí za šest absolutních vítězství Jitra a Jitříčka v šesti samostatných kategoriích mezinárodní soutěže Mundi Cantant v Olomouci (červen 2003), kde soutěžily 174 sbory z 18 zemí světa!
Skromnou, odpovědnou, spolehlivou a hudebně inspirativní je od počátku spolupráce s klavíristou Michalem Chrobákem (1981), který je oporou všech klíčových vystoupení a nahrávek. Od roku 1990 se sborem spolupracuje i obdobně disponovaný varhaník František Vaníček.
Od roku 1996 pracuje sbor pod ochrannými křídly Základní umělecké školy v Habrmanově ul. v Hradci Králové.
Už při první americké cestě (1990) se ředitel newyorské školy svěřil s tím, že při Badingsově Kyrie byly jeho děti jak zasaženy bleskem, nikdy předtím je prý v takovém ochromení nezažil. O tutéž skladbu prosil se slzami v očích při loučení pan farář Don Antonio v italském Garlate (1994), když skrze ni prý slyšel ve svém kostelíku “promlouvat samotného Pána”. Po koncertech v Itálii hlediště tolikrát volalo “Brave!”, v Německu, Rakousku a Švýcarsku “Zugabe!” a v Americe “Encore!” při obvyklých standing ovations. V arkansaských novinách Daily Times (12. 3. 1993) referent ještě před koncertem napsal: “Nemáte-li na neděli plány, přijďte! Máte-li jiný program, zrušte ho!” Ale při sedmém americkém turné (2001) se v Pittsburghu po Dvořákově Largu hlediště najednou propadlo do nekonečného ticha… až po dlouhé chvíli někdo zakřičel “YEH!” a dojetím oněmělí posluchači propukli v nadšený aplaus.
Jitro je nejkrásnějším okamžikem nového dne, je to zrození, naděje, budoucnost. Je to i jistota, průzračnost a neobvyklá barevnost. Je to probuzení, okouzlení a energie. Kéž královéhradeckéhradecké JITRO tyto atributy, které k němu nyní patří, nikdy neztratí.