Napsali o nás

Bývalé zpěvačky Jitra vzpomínají, co jim sbor dal a vzal - královéhradecký sbor Jitro vstupuje do třiatřicáté sezóny. Renomé světové špičky tělesu Jiřího Skopala nedávno pozlatily tři medaile a ještě jedna stříbrná ze sborové olympiády v Číně a nyní ho čeká turné po Německu a Francii, natáčení cédéčka Petr Eben a Jitro i cesta do Japonska, kde by mělo točit skladbu věnovanou Hirošimě.
To jsou však je špičky ledovce sborové práce. Jitro nyní přijímá zpěváky do přípravných oddělení. „Podmínkou je vedle odpovídajících hudebních vloh a vytrvalosti zdravý hlas a věk od pěti do jedenácti let,“ říká Jiří Skopal. Pro nejmladší jsou Broučci, pro prvňáky Světlušky, pro starší Skřivánci a pro děti pátých a šestých tříd Vlčí máky.
Když profesor Skopal mluví o vytrvalosti, ví, co říká. Bývalé zpěvačky však říkají, že v Jitru se naučily mnohem víc, než jen hlasové technice a notám.
„Jsem strašně vděčná rodičům za to, že mě vodili do prvních přípravek a podporovali mě, když jsem se dostala dál a začaly mi povinnosti spojené se zájezdy. Jsem ráda, že mi umožnili strávit v Jitru několik krásných let, na které budu vzpomínat po celý život. Pokud v budoucnu zůstanu v Hradci, moc bych si přála, aby moje dítě jednou také prošlo tímto sborem, protože je to výborná škola pro život, který není vždy jednoduchý,“ říká Tereza Chrobáková a připomíná, že si v Jitru vypěstovala povahové vlastnosti. „Sbor se z nás snaží vychovat čestné houževnaté lidi, kteří se nevzdají po první překážce. Naučila jsem se podřizovat kolektivu, dívat se kolem sebe a vnímat věci, které mi dříve unikaly. Občas jsem musela něco obětovat, ale musím říct, že to určitě stálo za to,“ dodává dívka.
Její kolegyně Lucie Berná míní, že teprve po několika letech mohla naplno ocenit, jak výborně hudebně vyzbrojeni všichni ze sboru odcházejí. „Důkazem je rozvinutý hlas, vytříbený sluch, čtení not, vždyť to není ani pro muzikanty zdaleka nic tak samozřejmého. Také jsem se naučila tvrdě pracovat, být trpělivá, nesobecká, dochvilná, předvídat, riskovat a dobře mluvit třemi jazyky,“ uvádí Lucie, jíž po odchodu bude nejvíce chybět „tvrdá a trnitá, ale krásná cesta za vidinou perfektně zazpívaného koncertu“.
„A také nádherný pocit úlevy, svobody a tiché radosti při nočním návratu v autobuse z nočního koncertu. Spoluzdílení různých silných momentů ze zájezdů i zkoušek nám s kamarádkami vytvořilo pevná přátelství na celý život,“ říká žena, jež dnes žije v Praze.
Všechny bývalé zpěvačky se shodují, že sbor z nich vychoval slušné lidi obdařené nejen hezkým hlasem, ale také pílí, kuráží a úctou k ostatním. „To většina sborů nenabízí,“ míní Kateřina Kantorová, „mám pocit, že by ten náš byl nejlepší, i kdyby neměl tak dobré výsledky, protože v něm vždy byla lidskost. A to je podle mě klíč k oceňovaným výkonům.“ Nejčastější otázkou, kterou dívky dostávaly, bylo: Jak to stíháš? Když se Sára Vybíralová měla po přestupu z Vlčích máků do hlavního sboru naučit třicet písniček, myslela si, že to nezvládne. Školní povinnosti, sbor...
„Najednou jsem měla povinnosti. Jedno pondělí se mi nechtělo na zkoušku, byla jsem naštvaná, že tam musím. Tak jsem si doma dupla, že končím. S rodiči jsme uzavřeli kompromis: budu chodit do sboru ještě aspoň měsíc a s chladnou hlavou se pak rozhodnu. Po měsíci samozřejmě o konci nepadla ani zmínka. To nešťastné pondělí jsem se nejspíš zalekla vysoké úrovně a nároků. A jak se později ukázalo, byly v lidských silách, dokonce i v mých. Mnohokrát jsem děkovala rodičům, že mi nedovolili v oné slabošské chvíli prásknout s tím, co mi pak přinášelo radost mnoho let,“ říká Vybíralová, která díky sborovým zájezdům studuje francouzštinu.

Petr Mareček, Mladá fronta DNES

Hradec Králové si opět připomněl, jak silná je tradice sborového zpívání ve městě.
Na úterním zcela vyprodaném koncertu Filharmonie Hradec Králové v abonentní řadě věnované sborovým tradicím města vystoupil náš nejlepší dětský sbor. Slyšet zpívat Královéhradecký dětský sbor Jitro je povznášejícím zážitkem, přinášejícím vždy ten stejný božský pocit.
Královéhradecký dětský sbor Jitro stále představuje líbezný hudební skvost, který nás dokáže přenést do jiných světů a připomíná všem, že celý svět se může díky těmto výkonům stát lidštější a každý člověk si může díky zpěváčkům morálně očistit svoji duši. A to nejen při vystoupení hlavního koncertního sboru, ale i jeho dalších oddělení, na koncertě zastoupených nejmladším oddělením hlavního sboru Jitříčkem vedeným Jiřím Skopalem mladším.
Jitříčko předvedlo pěvecké kvality v Gloria Antonia Vivaldiho a Liturgických zpěvech nejslavnějšího českého skladatele současnosti Petra Ebena. Hlavní koncertní sbor má už v přípravných odděleních a sborech velmi stabilní základ, který je v následujících letech sborové činnosti jen a jen zdokonalován. Výsledkem je jednota zvuku, vysoké muzikální vzdělání, lahodnost výrazu a obdivuhodná virtuozita, a to i při interpretaci velmi obtížných a moderních hudebních skladeb.
Vystoupení hlavního koncertního sboru je pak událostí beroucí dech, a to kdykoliv a kdekoliv. Kamkoliv Jitro přijede, očekává se (a naplňuje) velký hudební svátek. Osobnost sbormistra Jiřího Skopala staršího působí silným dojmem na posluchače i na děti, ze kterých vyzařuje radost ze sborového ducha, přirozená muzikalita a vřelost, nad to umocněná jejich vlastním požitkem z dokonalého vícehlasu v bohatém a přirozeném zvuku s křišťálově čistou výslovností. Na programu mělo Jitro repertoár, který chystají na sborovou olympiádu do Číny v červenci, vesměs šlo o duchovní skladby v latině, od renesančních skladatelů po žhavou současnost. Sváteční událostí večera bylo premiérové provedení skladby Antonia Lottiho Crucifixus pro osm hlasů. Dílo s obrovským hlasovým rozsahem pro Jitro ze smíšeného originálu převedl Čeněk Svoboda. Obdivuhodně dětský sbor pokaždé zpívá celý program zpaměti, což se zpravidla nedaří většině smíšených sborů dospělých.
Součástí večera bylo i vystoupení Smíšeného sboru Jitro, který vede Jiří Skopal ml., tentokrát v provedení Mozartovy Missa brevis, určené pro smíšený sbor a sóla, kterých se ujali vyhledávaní regionální zpěváci, často koncertující s Jitrem - Olga Kalášková, Markéta Kubínová, Aleš Nehněvajsa a Bronislav Vávra. Koncertování mladých sboristů, kteří s Jitrem prožili nezapomenutelné dětství a mládí a nepřestávají zpívat ani v dospělosti, je rovněž standardně vysokým uměleckým zážitkem, ačkoliv už mizí kouzlo dětské roztomilosti a kvalita se očekává sama sebou. Jenomže i na dobrém výkonu je spousta práce a dřiny, která nepřijde jen tak z ničeho nic a pro společný výsledek je potřeba věnovat hodně z volného času.
Každé vystoupení Královéhradeckého dětského sboru Jitro předčí po všech stránkách očekávání posluchačů a nezbývá než popřát do dalších uměleckých aktivit sboru hodně úspěchů.

“Málokdy se člověk setká s tak vynikajícím kolektivem dětí i vedení jako zde v Chrudimi při natáčení Studánek B. Martinů. Doufám, že dnešní spolupráce nebyla poslední. Díky.”
Luděk Vele, člen opery Národního divadla
Chrudim, 16. 9. 2001

“Vážený pane doktore Skopale,
se svým dětským sborem, vaším vystupováním a především způsobem vašeho zpěvu, jste udělali pro porozumění mezi národy víc právě v naší pohraniční oblasti, než všichni politici dohromady. I za to náš srdečný dík.”
Horst Max, Präzident Sechsämter Sängerbund, Arzberg

“Za celou porotu se za prvé zmíním o perfektním zvládnutí náročného programu. Obdivovali jsme zvukovou vyváženost jednotlivých hlasových skupin, pozoruhodnou soustředěnost a celkovou kázeň všech pěvců. Vyjadřuji obdiv sboru a především sbormistrovi za desítky let této činnosti, která by mohla být vzorem všem ostatním.”
Prof. T. Fiala, člen poroty Mundi Cantant, 2003.

“Bylo pro mne velkým potěšením předávat před jásajícím sedmitisícovým shromážděním účastníků festivalu Svátky písní Olomouc 2003 profesoru Jiřímu Skopalovi a jeho synu Jiřímu celkem šestkrát zlaté medaile za absolutní vítězství v šesti kategoriích mezinárodní soutěže Mundi Cantant. Skopalův Královéhradecký dětský sbor je obdivuhodný organismus a jeho vrcholné těleso JITRO patří k nejlepším dětským pěveckým sborům na světě.”
Prof. J. Vičar, prezident mezinárodní soutěže
Svátky písní Olomouc – Mundi Cantant, 8. 6. 2003

“Sledujete pozorně desítky sborů, abyste spravedlivě rozdělili zlato, stříbro nebo bronz. Nastoupí JITŘÍČKO nebo JITRO – a máte po starosti: zlato je jediná možnost. Už nejste uvážlivými porotci, ale okouzlenými posluchači. Díky, děti a Skopalové. Váš výkon měl hodnotu odměny.”
Pavel Jurkovič, člen poroty Mundi Cantant, 2003

“Jak pro sbor tak i pro dirigenta platí, a to i v případě, že uhádnete drastickou pracovní disciplínu, že to, co nejvíce ohromuje, je pocit, že v sobě mají hudbu a že ji chtějí darovat, podělit se o ni. Technika, jakkoli je nesrovnatelná, je pouze ve službách duše hudby… A proto se z toho koncertu odchází jako z cesty na jinou planetu.”
Sainte-Foy-La-Grande, Journal - Quest 2002

“Tento vynikající dětský pěvecký sbor, který je jedním z pilířů velmocenského postavení české kultury v tomto oboru, nasbíral nejprestižnější ceny i ohlas publika a odborné kritiky během svých triumfálních cest po Evropě, Asii a Americe. Je to dáno vynikajícím výběrem výrazných osobností, které sbormistr Jiří Skopal od roku 1977 k tělesu angažuje… ten pocit sounáležitosti, vnitřní kázně a společné odpovědnosti, ta cílevědomá tvorba image, kdy nejde jen o vnější obraz, ale o jasnou a čitelnou podobu vyrůstající z vnitřku, z estetického a z pracovního ideálu, to je kvalita, která na našich českých luzích snad stále ještě čeká na své zhodnocení a docenění.”
Dr. Boris Kobrle, záznam pořadu na ČR 3 – Vltava, 2. 5. 2003.

“Milý pane dirigente, musím Vám říct, že to byl můj nejhezčí velikonoční dárek! Ta Vaše nahrávka mého propria In Conceptione immaculata B.M.V. mě i mou manželku úplně nadchla, když jsme ji spolu poslouchali. Je to naprosto perfektní, s výborným tempem a čistotou a vřelostí zpěvu. Vy vždycky cítíte skladby naprosto v mém duchu… Pozdravujte Váš sbor ode mne a vyřiďte jim, že mě velice potěšili a že je opravdu obdivuji”.
P. Eben o snímku Liturgických zpěvů, 1996.

“Děti jsou skvělé, zpívají dokonale čistě, s lehkostí, udivující v tak obtížné skladbě. Znamenitá jsou sóla, nevídaná je i hlasová kultura sboru, ve všech polohách.”
I. Hurník o nahrávce mše Missa Vinea Crucis, 1995.

“Nestydím se přiznat, že mně při prvém poslechu šel doslova ,mráz po zádech‘. Už dlouho jsem nezažil tak celostní, hluboký prožitek! Sbor je vskutku perfektní, skvělý; děti zpívají dokonale čistě…”
J. Kocur, recenze CD Closing the Century,
Talent 1/2001, s. 30