Stojím, ani nedutám. Na tváři mé i ostatních je výraz plný očekávání, nervozity i naděje. Jsme v Pardubicích na mezinárodním festivalu sborové hudby, na závěrečném slavnostním vyhlašováním výsledků. Moderátor večera pronáší svým melodickým hlasem verdikt naší první kategorie A- sbory a cappella s povinnou skladbou. Postupuje od bronzového přes stříbrné a zlaté pásmo a my si přejeme, aby naše jméno zaznělo co nejpozději. Pozoruji ostatní sbory stojící kolem nás. Na někom je vidět zklamání, na někom radost. Mísí se ve mně pocity naděje i strachu. Soutěží s námi hodně dobrých sborů z různých koutů světa: Spojené státy americké, Finsko, Maďarsko, Srbsko, Estonsko, Nizozemsko, Slovensko… S každým vyhlášením našich konkurentů, kteří se nám při poslechu zdáli velice dobří, ve mně všechny pocity stále sílí. Najednou si uvědomím, že nebyl vyhlášen už jenom jediný sbor. Při slovech- „ …A hlavní cenu a nominaci do hlavní soutěže o Grand Prix získává.. Královéhradecký ženský sbor Jitro“ Mě zaplaví vlna radosti a mám chuť vyskočit ke stropu a plakat radostí. Sbormistr nás uklidňuje, protože to hlavní mám e teprve před sebou … boj o Grand Prix s vítězi ze všech kategorií. Teď je důležité zachovat chladnou hlavu.
Přicházejí na řadu další kategorie… A stalo se to, o čem nikomu se nezdálo ani v těch nejdivočejších snech- vyhráváme i další dvě kategorie- Církevní hudbu a dětské sbory do 16 let, kde i naše mladší Jitříčko získalo zlaté pásmo. Po vyhlášení všech 7 kategorií mají čtyři sbory(Cum decore Liberec, Jitro, University of New Hempshire z USA, Svetozar Markovic z Srska) - laureáti svých kategorií, čas na přípravu. Stále si zakazuji nervozitu a přikazuji své hlavě, aby zůstala chladná. Jde to však těžko když slyšíme strhující výkony sboru z Liberce, který svým spirituálem přivedl publikum doslova do varu, nebo představení sboru z Srbska, který zpíval před námi. Ale při příchodu na jeviště z nás nervozita naprosto opadla a všichni měli radost z krásné muziky, kterou jsme zpívali. V závěrečné rvačce v skladbě Gorale, naší druhé skladby po Te Deum laudamus, jsme dali naplno průchod svým emocím a po závěrečném akordu se ozval tak bouřlivý potlesk, že jsem cítila ,ať to dopadne jakkoli,že největší cenou je úsměv a ovace od nadšených posluchačů. Tomu se žádná cena nevyrovná.
Osm porotců, osm hlasů v tajném hlasování, ale jen 1 vítěz. Při vyhlašování bylo ticho, nikdo ani nedutal… Pan Vlastislav Novák, prezident festivalu, pronesl závěrečný verdikt. Vyhráli jsme. Ačkoli jsme každý jiný, při těchto okamžicích člověka zasáhne obrovská vlna euforie a neskutečného štěstí. To jsou okamžiky, na které se nezapomíná. V takových chvílích člověk ani trochu nelituje úsilí, času a odříkání, které tomu před soutěží věnoval. Pro takovéto okamžiky stojí za to dál bojovat.