Významné akce / Koncertní turné do Francie - léto 2008
Nacházíte se: Domovská stránka / Významné akce / Koncertní turné do Francie - léto 2008
Fotogalerie Francie - léto 2008
 |  |  |  |
 |  |  |  |
Francie - léto 2008
Je vedro. Teplomer dosahuje priblizne do vyse tri desitek stupnu, casto si udela vychazku i za tuto hranici. V Hradci Kralove zuri na plne obratky divadelni festival, skolaci odjizdeji na letni tabory, rodiny na dovolenou. My, Jitro, jako kazdym rokem vyrazime na zhruba ctrnactidenni turne po zemich Renoira, Ludvika XIV., Jany z Arku a Edith Piaf. Ano, jedeme do sluncem prohrate a levanduli provonene Francie.
Den 1. : Nedele
Ve velice casnych rannich hodinach v domecku zazvonil prijemny budikuv hlas a zval nas ku zajezdu zas. Polomrtvi, v polospanku jsme se presunuli do jiz znameho autobusu a pokracovali ve spani az do deseti hodin. V prubehu dopoledne jsme hrave zvladli prvni lekci francouzske konverzace a kolem poledne uz nas vitali na prvnim miste naseho koncertovani, v Rupt sur Moselle. Stacili jsme se jeste ubytovat, osprchnout a uz znely prvni tony odpoledniho koncertu s trumpetistou v mistnim kostele. O pauze mezi dvema castmi koncertu jsme vymenili sve tradicni cervene kroje za folklorni a publikum s nadsenim poslouchalo i dalsi dva pridavky. S peknym pocitem dobre odvedene prace jsme se za tmy vraceli zpet do pelisku. Dobrou noc.
Den 1. : Nedele
Ve velice casnych rannich hodinach v domecku zazvonil prijemny budikuv hlas a zval nas ku zajezdu zas. Polomrtvi, v polospanku jsme se presunuli do jiz znameho autobusu a pokracovali ve spani az do deseti hodin. V prubehu dopoledne jsme hrave zvladli prvni lekci francouzske konverzace a kolem poledne uz nas vitali na prvnim miste naseho koncertovani, v Rupt sur Moselle. Stacili jsme se jeste ubytovat, osprchnout a uz znely prvni tony odpoledniho koncertu s trumpetistou v mistnim kostele. O pauze mezi dvema castmi koncertu jsme vymenili sve tradicni cervene kroje za folklorni a publikum s nadsenim poslouchalo i dalsi dva pridavky. S peknym pocitem dobre odvedene prace jsme se za tmy vraceli zpet do pelisku. Dobrou noc.
Den 2. : Pondeli
Tento den byl ryze odpocinkovy. Vyspali jsme se doruzova a nadlabli se snidani. Pote se podarilo premluvit jednoho domorodce, aby nam pomohl z francouzskou vyslovnosti a posunul nase jazykove znalosti kousek dopredu. Odpoledne probehlo klidne, nekteri sportovali, jini hrali petangue, dalsi se ucili nove skladby. Vsichni spolecne jsme si ale sedli do krouzku a povidali o svych zalibach a jinem. Vecerni kuchteni bylo o poznani snazsi nez to poledni, jiz jsme nasbirali par zkusenosti. A po veceri spat. Dobrou.
Den 3. : Utery
Uterni vstavani me veru rozesmalo. Hlas Anezky Hrunkove, mnohdy prijemny a detsky, se zmenil v razny altovy chraplak a zakricel ¨Budiceek¨. Sama Anezka netusila, kde se v ni ta nahla armstrongovska sila hlasu vzala, ale o to nic. Kdyz jsme uvarili snidani a sbalili veci, cekala nas dlouha cesta kolem mest Besancon, Lyon a Valence, my si ji vsak zkratili dalsi lekci francouzstiny a malym prezkousenim. Kolem pate se nam konecne naskytl nadherny pohled na mesto Crest, lezici v udoli reky Drome. My se ale spechali ubytovat a pripravit na koncert, ktery byl mimochodem zahajujicim koncertem 18e Festival de Musique Sacrée. Publikum aplaudovalo vestoje, ikdyz jsme narodni kroje tentokrate nechali na vesaku. Po koncerte jeste mala prochazka po vecernim Crestu a pak rychle do hajan. Bonne nuit.
Den 4. : Streda
Budicek dnes nebyl tak vtipny jako ten vcerejsi, probudilo nas znacne vedro a vlezle dusno. Organizatori predesleho koncertu nam pripravili pravou francouzskou snidani a my se posilneni na cestu vydali do Crestu. Se sluncem v zadech jsme se prochazeli malebnymi klikatymi umickami stredovekeho mestecka, ktere nas dovedly az k devet set let stere vezi cnici nad celym udolim. Vez ze dvanacteho stoleti slouzila nejprve jako sidlo rodiny Poitier, pozdeji byla pouzivana jako vezeni. Z teto doby jsou zde zachovany tuzby a zpovedi veznu, vyryte do masivnich zdi. Dnes vez slouzi jako prostory pro prezentaci moderniho umeni, zvlastni sochy, obrazy a hudba jsou videt a slyset v kazdem koutu teto pamatky. Obed jsme pripravili na krasnych brazich reky Dromy. Pak uz jenom nasat atmosferu dramatickeho petangueho zapasu mistnich borcu a francouzska idylka jako od Moneta je na svete. Odpoledne koupani v bazenu, zmrzlina, vecer mala porada. Dnes to byl takovy slunny prazdninovy den. Usinalo se nam bajecne.
Den 5.: Ctvrtek
Budova se borti, napadlo me rano, ale vzapeti jsem si oddychla I pres mou bujnou fantazii to byly pouze prave jihofrancouzske hromy a blesky, takze jsme meli o budicek dokonale postatano. Nastesti se pocasi nad nami v prubehu dne smilovalo a do Avignonu jsme prijizdeli za prijemneho vanku.
Sur le Pont d’Avignon l’on y danse… Ridili jsme se dle slov nejznamejsi avignonske pisne a skutecne jsme si ji na onom slavnem polovicnim moste zazpivali. Dale velice zajimava prohlidka velkolepeho Papezskeho palace po jehoz chodbach kracelo sedm papezu, ctyrikrat nas Otec vlasti Karel IV. a ted my. Obdivovali jsme vysoke steny dekorovane puvodnimi ornamenty. Byli jsme plni hrdosti, kdyz jsme prochazeli kolem sochy Karla IV. a docetli se, ze mezi nejvyznamejsi udalosti stredoveku jsou povazovany stavba Karlstejnu a prazskeho Chramu sv. Vita.
A uz stoupame po spletitych cestach vzhuru az k prave provencalske vesnicce Bromes de Saint Martin, az na nejvyssi misto, kde je kouzelny kostelik ze dvanacteho stoleti. Vsichni s kazdym dechem vstrebavali uzasnou atmosferu tohoto mista a na koncerte ji predavali posluchacum, kteri nas obdarovali obrovskym potleskem. Vecer jsme usinali v Cereste, kde nas ceka dalsi koncert.
Den 6.: Patek
Patecni rano bylo dosti chladne, ale my si oblekli bundicky a uvarili cajicky. Dopoledne stravene v rozjimani a relaxovani jsme zakoncili vlastnorucne uvarenym obedem a po nem jsme se vydali vstric pravemu provencalskemu mestecku. Prochazet se malebnymi ulickami starobyleho mesta bylo vskutku okouzlujici , a to nam dodalo mnoho sil do nadchazejiciho setkani s predstaviteli mesta Cereste na radnici. Zde sbormistr obrdzel knizku o mistnich pamatkach a medaili cestneho clenstvi mesta. Po zkousce v kostele, kde jsme jiz pred dvema lety zpivali, jsme oblekli nase cervene kroje a odzpivali prvni polovinu koncertu. V ni jsme mimo jine uvedli i Lottiho Crucifixus pro osm hlasu, z nehoz bylo publikum opravdu nadsene. Druha pule koncertu probehla ve folklornim duchu. Odchod posluchacu z kostela jsme zprijemnili tremi pridavky ceskych narodnich pisni.
Den 7. : Sobota
Vikendovou turistiku jsme odstartovali hned v devet rano, kdyz nas sbormistr probral z autobusove letargie slovy “Pont du Gard”. Mnoho z nas nejprve netusilo oc jde, avsak v zapeti jsme spatrili ono bozske dilo lidskych rukou. Padesatikilometrovy staroveky vodovod, klesalici o neuveritelnou tretinku milimetru na metr delky, pred nami stal v plne sve krase, stejne jako pred dvema tisici lety. Odpoledne se na nas usmalo stesti i slunicko, a tak jsme se mohli vykoupat na pisecnych plazich Stredozemniho more v okoli Narbonne. Po ktratkem prejezdu autobus zastavil u trojitych hradeb mesta Carcassonne, kde jsme stravili nasledujici dve hodiny. Prisli jsme si jako v risi pohadek, zkratka jako princezny kracejici po nadvori svych hradu. Vedeni nas prekvapilo skvelou veceri pod kosatymi platany v centru mesta. V zari zapadajiciho slunce jsme si to supajdili po rozlehlych kopcich jizni Francie a pozvolna usinali po nadherne prozitem dni. Zhruba v pul jedenacte uz nas ale cekali na dalsi staci nasi cesty – v malem mestecku jmenem Salviac. Ulehli jsme a nechali se unaset krasnymi sny o chrabrych rytirich.
Den 8.: Nedele
Probuzeni do destiveho dne nebylo jedno z nejlepsich, ale my si ho dokazali zkraslit ranni rozcvickou, vydatnou snidani a jahodami. Pote jsme se stremhlav vrhli na opakovani a nacvicovani skladeb na festival v Avignonu a jina vystoupeni. Kdyz ma clovek co delat, cas utika rychle, cloveku hned vyhladne. Po obede jeste trochu doladit nepresnosti , potom hura na zkousku v kostele. Do rodin jsme se dostali kolem pate a zde stravili par prvnich chvil o samote s rodilymi francouzi. Ti nas na sedmou dovezli znovu na sraz, kde jsme pojedli kuskus a jine dobroty. Koncert zacinal az v devet, proto jsme meli more casu pravleci se do kroju a radne se rozezpivat. Dnesni koncert je totiz jeden z tech vyznamejsich, zahajujeme jim totiz letni hudebni festival. Od tradicni prvni poloviny koncertu jsme se odchylili jen v pridani Ceremony of Carols od Benjamina Brittna. Nasledovalo bleskurychle prevleceni do selkovskych kroju. Osobni gratulace, vykriky bravo a dalsi komplimenty nam znely v usich jeste vecer, kdyz jsme usinali v mekkouckych perinkach.
7 .6. pondeli
¨Bonjour¨ zaznelo nam v usich hned po ranu, kdyz nas budili v hostitelskych rodinach. Po vytecne snidani a svezi francouzske konverzaci prisla ta neoblibena chvile louceni. Na ceste do Coulonu jsme zastavili a nasavali atmosferu uzasneho starobyleho mestecka Sarlat. Prochazeli jsme okruzni trasu v uzkych ulickach mezi domy z 12.stoleti a byli jsme doslova vtazeni do doby stredoveku. V Coulonu nas uvitali v prazdninove vesnicce s chatickami jako na spravne letni dovolene. Pak posilneni vydatnou veceri o ctyrech chodech usiname a tesime se na dalsi den.
8.6. utery
Slunce nas polechtalo na tvari a jako by zvestovalo skvely den. Probuzeni na duchu jsme se vrhli na hodinku francouzske konverzace, pri ktere jsme proplouvali do taju mistniho jazyka. Po obede nas cekal program na ktery jsme se tesili cely den. Coulon je vesnicka ve spleti kanalu, ktere drive byvaly nedostupnymi bazinami a celkove jsou dlouhe pres 2500 km. Nastoupili jsme tedy do lodicek se sympatickymi pruvodci a s nimi absolvovali pulhodinovou projizdku coulonskymi blaty.
Predstavte si: Jedete na lodicce mezi dvema brehy plne zelene, zpivajicimi ptaky a pozoruhodne prirody kolem nas. Domecky, ke kterym se dostanete pouze vratkou lodickou a mnoho mostku, ktere spojovali jednotlive plane. Na zaver jsme nasim pruvodcum a stadum krav pasoucich se kolem pekne zazpivali. Pro doplneni znalosti o zdejsich blatech jsme navstivili zdejsi museum s promitanim dokumentu o historii teto oblasti.
Koncert v mistnim kostele mel vybornou atmosferu a bylo to nase velke diky za tak krasny den.
Tento den byl ryze odpocinkovy. Vyspali jsme se doruzova a nadlabli se snidani. Pote se podarilo premluvit jednoho domorodce, aby nam pomohl z francouzskou vyslovnosti a posunul nase jazykove znalosti kousek dopredu. Odpoledne probehlo klidne, nekteri sportovali, jini hrali petangue, dalsi se ucili nove skladby. Vsichni spolecne jsme si ale sedli do krouzku a povidali o svych zalibach a jinem. Vecerni kuchteni bylo o poznani snazsi nez to poledni, jiz jsme nasbirali par zkusenosti. A po veceri spat. Dobrou.
Den 3. : Utery
Uterni vstavani me veru rozesmalo. Hlas Anezky Hrunkove, mnohdy prijemny a detsky, se zmenil v razny altovy chraplak a zakricel ¨Budiceek¨. Sama Anezka netusila, kde se v ni ta nahla armstrongovska sila hlasu vzala, ale o to nic. Kdyz jsme uvarili snidani a sbalili veci, cekala nas dlouha cesta kolem mest Besancon, Lyon a Valence, my si ji vsak zkratili dalsi lekci francouzstiny a malym prezkousenim. Kolem pate se nam konecne naskytl nadherny pohled na mesto Crest, lezici v udoli reky Drome. My se ale spechali ubytovat a pripravit na koncert, ktery byl mimochodem zahajujicim koncertem 18e Festival de Musique Sacrée. Publikum aplaudovalo vestoje, ikdyz jsme narodni kroje tentokrate nechali na vesaku. Po koncerte jeste mala prochazka po vecernim Crestu a pak rychle do hajan. Bonne nuit.
Den 4. : Streda
Budicek dnes nebyl tak vtipny jako ten vcerejsi, probudilo nas znacne vedro a vlezle dusno. Organizatori predesleho koncertu nam pripravili pravou francouzskou snidani a my se posilneni na cestu vydali do Crestu. Se sluncem v zadech jsme se prochazeli malebnymi klikatymi umickami stredovekeho mestecka, ktere nas dovedly az k devet set let stere vezi cnici nad celym udolim. Vez ze dvanacteho stoleti slouzila nejprve jako sidlo rodiny Poitier, pozdeji byla pouzivana jako vezeni. Z teto doby jsou zde zachovany tuzby a zpovedi veznu, vyryte do masivnich zdi. Dnes vez slouzi jako prostory pro prezentaci moderniho umeni, zvlastni sochy, obrazy a hudba jsou videt a slyset v kazdem koutu teto pamatky. Obed jsme pripravili na krasnych brazich reky Dromy. Pak uz jenom nasat atmosferu dramatickeho petangueho zapasu mistnich borcu a francouzska idylka jako od Moneta je na svete. Odpoledne koupani v bazenu, zmrzlina, vecer mala porada. Dnes to byl takovy slunny prazdninovy den. Usinalo se nam bajecne.
Den 5.: Ctvrtek
Budova se borti, napadlo me rano, ale vzapeti jsem si oddychla I pres mou bujnou fantazii to byly pouze prave jihofrancouzske hromy a blesky, takze jsme meli o budicek dokonale postatano. Nastesti se pocasi nad nami v prubehu dne smilovalo a do Avignonu jsme prijizdeli za prijemneho vanku.
Sur le Pont d’Avignon l’on y danse… Ridili jsme se dle slov nejznamejsi avignonske pisne a skutecne jsme si ji na onom slavnem polovicnim moste zazpivali. Dale velice zajimava prohlidka velkolepeho Papezskeho palace po jehoz chodbach kracelo sedm papezu, ctyrikrat nas Otec vlasti Karel IV. a ted my. Obdivovali jsme vysoke steny dekorovane puvodnimi ornamenty. Byli jsme plni hrdosti, kdyz jsme prochazeli kolem sochy Karla IV. a docetli se, ze mezi nejvyznamejsi udalosti stredoveku jsou povazovany stavba Karlstejnu a prazskeho Chramu sv. Vita.
A uz stoupame po spletitych cestach vzhuru az k prave provencalske vesnicce Bromes de Saint Martin, az na nejvyssi misto, kde je kouzelny kostelik ze dvanacteho stoleti. Vsichni s kazdym dechem vstrebavali uzasnou atmosferu tohoto mista a na koncerte ji predavali posluchacum, kteri nas obdarovali obrovskym potleskem. Vecer jsme usinali v Cereste, kde nas ceka dalsi koncert.
Den 6.: Patek
Patecni rano bylo dosti chladne, ale my si oblekli bundicky a uvarili cajicky. Dopoledne stravene v rozjimani a relaxovani jsme zakoncili vlastnorucne uvarenym obedem a po nem jsme se vydali vstric pravemu provencalskemu mestecku. Prochazet se malebnymi ulickami starobyleho mesta bylo vskutku okouzlujici , a to nam dodalo mnoho sil do nadchazejiciho setkani s predstaviteli mesta Cereste na radnici. Zde sbormistr obrdzel knizku o mistnich pamatkach a medaili cestneho clenstvi mesta. Po zkousce v kostele, kde jsme jiz pred dvema lety zpivali, jsme oblekli nase cervene kroje a odzpivali prvni polovinu koncertu. V ni jsme mimo jine uvedli i Lottiho Crucifixus pro osm hlasu, z nehoz bylo publikum opravdu nadsene. Druha pule koncertu probehla ve folklornim duchu. Odchod posluchacu z kostela jsme zprijemnili tremi pridavky ceskych narodnich pisni.
Den 7. : Sobota
Vikendovou turistiku jsme odstartovali hned v devet rano, kdyz nas sbormistr probral z autobusove letargie slovy “Pont du Gard”. Mnoho z nas nejprve netusilo oc jde, avsak v zapeti jsme spatrili ono bozske dilo lidskych rukou. Padesatikilometrovy staroveky vodovod, klesalici o neuveritelnou tretinku milimetru na metr delky, pred nami stal v plne sve krase, stejne jako pred dvema tisici lety. Odpoledne se na nas usmalo stesti i slunicko, a tak jsme se mohli vykoupat na pisecnych plazich Stredozemniho more v okoli Narbonne. Po ktratkem prejezdu autobus zastavil u trojitych hradeb mesta Carcassonne, kde jsme stravili nasledujici dve hodiny. Prisli jsme si jako v risi pohadek, zkratka jako princezny kracejici po nadvori svych hradu. Vedeni nas prekvapilo skvelou veceri pod kosatymi platany v centru mesta. V zari zapadajiciho slunce jsme si to supajdili po rozlehlych kopcich jizni Francie a pozvolna usinali po nadherne prozitem dni. Zhruba v pul jedenacte uz nas ale cekali na dalsi staci nasi cesty – v malem mestecku jmenem Salviac. Ulehli jsme a nechali se unaset krasnymi sny o chrabrych rytirich.
Den 8.: Nedele
Probuzeni do destiveho dne nebylo jedno z nejlepsich, ale my si ho dokazali zkraslit ranni rozcvickou, vydatnou snidani a jahodami. Pote jsme se stremhlav vrhli na opakovani a nacvicovani skladeb na festival v Avignonu a jina vystoupeni. Kdyz ma clovek co delat, cas utika rychle, cloveku hned vyhladne. Po obede jeste trochu doladit nepresnosti , potom hura na zkousku v kostele. Do rodin jsme se dostali kolem pate a zde stravili par prvnich chvil o samote s rodilymi francouzi. Ti nas na sedmou dovezli znovu na sraz, kde jsme pojedli kuskus a jine dobroty. Koncert zacinal az v devet, proto jsme meli more casu pravleci se do kroju a radne se rozezpivat. Dnesni koncert je totiz jeden z tech vyznamejsich, zahajujeme jim totiz letni hudebni festival. Od tradicni prvni poloviny koncertu jsme se odchylili jen v pridani Ceremony of Carols od Benjamina Brittna. Nasledovalo bleskurychle prevleceni do selkovskych kroju. Osobni gratulace, vykriky bravo a dalsi komplimenty nam znely v usich jeste vecer, kdyz jsme usinali v mekkouckych perinkach.
7 .6. pondeli
¨Bonjour¨ zaznelo nam v usich hned po ranu, kdyz nas budili v hostitelskych rodinach. Po vytecne snidani a svezi francouzske konverzaci prisla ta neoblibena chvile louceni. Na ceste do Coulonu jsme zastavili a nasavali atmosferu uzasneho starobyleho mestecka Sarlat. Prochazeli jsme okruzni trasu v uzkych ulickach mezi domy z 12.stoleti a byli jsme doslova vtazeni do doby stredoveku. V Coulonu nas uvitali v prazdninove vesnicce s chatickami jako na spravne letni dovolene. Pak posilneni vydatnou veceri o ctyrech chodech usiname a tesime se na dalsi den.
8.6. utery
Slunce nas polechtalo na tvari a jako by zvestovalo skvely den. Probuzeni na duchu jsme se vrhli na hodinku francouzske konverzace, pri ktere jsme proplouvali do taju mistniho jazyka. Po obede nas cekal program na ktery jsme se tesili cely den. Coulon je vesnicka ve spleti kanalu, ktere drive byvaly nedostupnymi bazinami a celkove jsou dlouhe pres 2500 km. Nastoupili jsme tedy do lodicek se sympatickymi pruvodci a s nimi absolvovali pulhodinovou projizdku coulonskymi blaty.
Predstavte si: Jedete na lodicce mezi dvema brehy plne zelene, zpivajicimi ptaky a pozoruhodne prirody kolem nas. Domecky, ke kterym se dostanete pouze vratkou lodickou a mnoho mostku, ktere spojovali jednotlive plane. Na zaver jsme nasim pruvodcum a stadum krav pasoucich se kolem pekne zazpivali. Pro doplneni znalosti o zdejsich blatech jsme navstivili zdejsi museum s promitanim dokumentu o historii teto oblasti.
Koncert v mistnim kostele mel vybornou atmosferu a bylo to nase velke diky za tak krasny den.
Poslat na e-mail
