Významné akce / Letní turné do Francie - červenec 2009

 

Zatímco na severu už pouze doznívají tóny krásných melodií, které jsme tam zanechali, v jižních koutech Francie se náš zpěv ozývá  v plné síle. Pokud nás ovšem nepřehluší fontána. V nádherném městečku Aramon jsme zpívali venku na náměstí a hned vedle nás si vesele bublala již zmíněná konkurentka Mme fontána.

Atmosféra koncertu byla ryze prázdninová. Par  posluchačů bylo zároveň návštěvníky zdejších kaváren, omladina si tu dávala sraz a pak vyrážela do víru noci…My jsme ještě byli plni zážitků z odpoledního koupání ve Středozemním moři, při kterém se, v rámci ošálení plavčíků, některé z nás staly vnučkami pana sbormistra.

Od dalšího koncertního místa v programu našeho turné nás dělilo jen několik kilometrů, tak jsme se rozhodli relativně volný den plně využít k dalšímu poznávání. Tentokrát jsme se ale oblékli do sportovního a vyrazili na výlet do hor. Pár kilometrů stoupání nám pěkně rozproudilo krev, ale odměny se nám dostalo nemalé. Došli jsme do průsmyku Col de la Lombarde a otevřel se nám krásný výhled do Itálie. Obcházela jsem hraniční patník nemohla se rozhodnout, jestli se mi více líbí právě ve Francii nebo v Itálii. Obě země mají něco do sebe a hory mají nádherné obě dvě. Přidali jsme si ještě hodinový okruh v dosažené výšce 2350m. n. m., sáhli jsme si na sníh a pak už se spokojeně vraceli k autobusu. Cesta do zimního střediska Valberg byla složitá i pro osobní automobil a náš dlouhý autobus to zvládl s pomocí policistů, kteří často zatavovali provoz a umožnili nám jet tunely ve skalách v protisměru. Pan řidič si liboval, že ještě nikdy neprojel tolik zákazů vjezdu jako dnes. Když nám řekli, že budeme bydlet v kasárnách, nejdřív jsme se vylekali. Po úžasné pětichodové večeři, při které nás obsluhovali mladí vojáci v maskáčovém oblečení, jsme však začali uvažovat o dobrovolném nástupu na vojnu. V dobré náladě jsme nastupovali na pódium před plný dřevěný kostel. Koncert byl v rámci hudebního festivalu des Portes du Mercantour, kde vystupovalo mnoho zahraničních interpretů. Atmosféra byla úžasná, za zmínění stojí hlavně tři přenadšené babičky v první řadě vpadající tleskáním skoro do každé delší pomlky. Po vystřihnuté poslední skladbě Gorale nastal tak ohlušující potlesk, že jsme přidávali tři známé francouzské písně, které temperamentní jižané naprosto bez zábran zpívali s námi. S pocitem dobře odvedené práce jsme usínali v měkkých postelích a těšili se na další zájezdové dny. Co ještě prožijeme?

Byl další krásný den. Sluníčko zářilo vysoko na obloze, všude voněla levandule a my jsme strávili dvě naprosto nezapomenutelné hodiny v městečku Arles. Už při vjezdu jsme byli odkláněni z hlavní komunikace. Důvod? Největší cyklistické závody „Tour de France“.

Silnice byla lemovaná místními obyvateli, turisty i náruživými fanoušky, přicestovanými např. až z Norska, už krátce po druhé hodině odpolední. Dav se ještě zvětšoval a s postupujícím časem rostlo i napětí. Kolem projelo mnoho aut sponzorů i policistů na motorkách. Všichni už měli nažhavené kamery a foťáky, poslední auto s houkačkou a už velké televizní kamery a ze zatáčky se velkou rychlostí v mírném klesání vyřítila malá skupinka vedoucích závodníků. Nevím, jestli jich bylo pět nebo míň, vím jen, že jsem ani nedýchala, asi dvakrát jsem mrkla a už byli pryč. Po chvíli jsem s překvapením zjistila, že jsem zachytila dva borce na fotce (sice lehce rozmazaní, ale jsou tam). Hned za skupinkou jelo několik aut vždy zhruba s deseti náhradními koly pro závodníka své stáje. Po chvíli klidu byl z dálky slyšet jásot fanoušku a vzápětí veliký peleton jezdců projel těsně kolem nás. Opravdu nás dělilo jen pár desítek centimetrů od nejlepších cyklistů světa. Ještě jsem si utřela slzy a už běžíme do autobusu a vyrážíme na další koncert. Ještě dlouhé minuty si v hlavě přemítám těch pár vteřin a do deníčku zapisuji další nezapomenutelný zážitek, který jsme prožili na sborovém zájezdě.

S jistotou jsme nabrali severní kurz a na silnicích potkávali směrovky na Paříž. Prošli jsme si město Bourges, které se chlubí jednou z nejvýznamnějších katedrál ve Francii. Uvnitř jsme si těsně před zkouškou varhaníka krátce zazpívali. Jelikož to byl jeden z našich posledních dnů ve Francii, stavili jsme se ve velkém obchodním centru, abychom domů mohli přivést nějaký ten voňavý (nebo možná spíš smradlavý) sýr a pravé francouzské víno. Do Lorris, místa našeho posledního koncertu letního turné a to velice oblíbeného, kam jezdíme jednou za dva roky pravidelně, jsme přijeli brzy. Měli jsme tedy dost času na přípravu, kterou poslední koncert vyžaduje, aby byl ještě lepší než ty předchozí. Myslím, že se nám to povedlo, i tento večer jsme slýchali samé pozitivní ohlasy. Přídavky v klasické formě francouzských písní jsme se loučili nejen s publikem, ale i s celou Francií.

Deset dobře odzpívaných koncertů jsme oslavili dvanáctihodinovou návštěvou Paříže. Byla to opravdu velkolepá odměna, strávit v nádherném romantickém městě tolik hodin. Naši pouť jsme začali v d’Orsay musée, kde jsme studiem slavných impresionistů rozšířili své obzory. Další zastávkou byl největší mrakodrap v Paříži – Montparnasse. I když to ráno nevypadalo, úplně se vyčasilo a nám se z terasy ze 210m otevřel velkolepý výhled na celé město. Zopakovali jsme si všechny památky, které už známe, těšili se například pohledem na Eiffelovu věž nebo na veliké nádraží hnedka pod mrakodrapem. Dále jsme obdivovali katedrálu Notre-Dame a proběhli živou latinskou čtvrť. Metrem jsme se přemístili na Montmartre - bohémská čtvrť, dříve plná slavných umělců, kteří se zde scházeli a nechávali se inspirovat a teď pouličních malířů, portrétistů a hlavně turistů. Po vyfocení Sacre-Coeur jsme se usadili v jedné místí restauraci a dali si večeři. Sbormistr nám k tomu četl, kdo všechno z těch slavných tu žil a chodil po stejném chodníku jako my a třeba i sedával ve stejné restauraci! Zážitek jsme ještě podtrhli procházkou ke slavnému kabaretu Moulin Rouge. Noční život Paříže se dá prý nejlépe poznat na Champs Elysées. Tak jsme se tam kolem desáté hodiny večerní uchýlili. Prošli jsme se po slavné ulici tam a zpět, užívali si tu tlačenici u restaurací a barů a prohlíželi si monumentální Vítězný oblouk, stojící na jejím konci. Až krátce před půlnocí jsme trochu unavení po tolika hodinách na nohou, ale hlavně nadšení z obrovské šance poznat kus světa, kterou jsme využili beze zbytku, nasedali do autobusu a odjížděli domů. Sem patří ještě veliké poděkování našemu skvělému vedení, které mělo nejen s vymýšlením programu velké starosti. Děkujeme a doufáme, že jste si to také s námi užili! Přeji všem nádherné prázdniny a zpěváci ahoj na srpnovém soustředění!