Významné akce / Tři zlaté a jedna stříbrná medaile

Ambice, dynamika, stavební boom, otevírání se světu, kombinace kulturního dědictví, tradiční brána do zámoří a podpora umění včetně hudby, to je dnešní obraz vybraných měst jihovýchodní Číny i důvody, proč ostrovní město Xiamem hostilo v druhé polovině července na 400 sborů s 20 000 zpěváky z 80 zemí světa při 4. Světových sborových hrách (Olympiádě). Hry probíhají každé dva roky (2004 v Brémách, 2008 v Grazu) jako sportovní soutěže s bombastickým zahájením, kvalifikacemi a vyřazovacími koly celkem v 26 různých kategoriích. Kategorie se ne zcela systematicky definují podle různých kritérií věku, obsazení a repertoáru. Tak vedle disciplíny Dětských sborů, Mužských komorních sborů, Gospel & Spirutal, Populární sborové hudby a Duchovní hudby stojí např. Scénický folklór nebo Současná hudba. Cílem organizátorů je, aby se mohly této velké akce zúčastnit všechny existující sestavy bez ohledu na národní zvláštnosti. Sborům to na jedné straně umožňuje,
aby soutěžily v různých kategoriích, ale vede to i k tomu, že některé kategorie jsou obsazené pouze jedním nebo dvěma soutěžícími a silně kolísá i úroveň těchto soutěží. Každý účastník je také zařazen do dvoudílného reprezentativního programu-katalogu (vázlo pouze jeho včasné dokončení a distribuce) a vstupuje do analogického turnajového žebříčku, jako je tenisový ATP. Proklamovaným cílem sborové Olympiády je, aby se jí mohli zúčastnit všichni, kdo objevili krásu sborového zpívání doslova na celém světě. Paradoxně ovšem účast ze zámoří není levnou záležitostí a (ostatně jako celá měnící se Čína nebo jako sportovní Olympijské hry) měl celý podnik, citelně v německé zkušené režii, i značnou dávku komerčního projektu. Velké množství čínských sborů potvrdilo značný zájem o vokální hudbu 1,3 miliardové hostitelské země, ale často tyto soubory nestačily na zahraniční vyspělé ansámbly. V kvalifikacích i ve finálových soutěžích jsou stanoveny bodové hranice pro udělování medailí, takže některé soutěže ani medailové posty neměly a soutěžící odjížděli s hodnocením Úspěšný účastník. Porota byla vskutku reprezentativní a kulturně diverzifikovaná a hodnotila velice objektivně technickou kvalitu a umělecký dojem, přičemž se nejvyšší a nejnižší udělené body škrtaly.
Jitro postoupilo do hlavní soutěže na základě absolutního vítězství v soutěži Mundus Cantat v Olomouci v roce 2003. V kategorii Mládežnické sbory soutěžilo 31 souborů. V takové konkurenci věkově mnohem starších zpěváků průměrně šestnáctileté Jitro dosud nikdy nesoutěžilo. Do finále postoupilo 20 sborů. Výborný výkon a stříbrnou medaili těsně za sborem konzervatoře Pigekor Esbjerg z Dánska byl úspěchem. Zcela nečekaný je však výsledek soutěže, která se uskutečnila o den později v kategorii „Folklore a capella“, kam se přihlásilo 40 sborů různého obsazení z celého světa. Celkem 25 jich postoupilo do finále. Mezinárodní prestižní porota udělila Jitru zlatou medaili, které byly rozděleny pouze tři, to je třetí místo na světě. Přitom na druhou pozici chybělo Jitru pouze 0,87 bodu a na nejlepší stříbrnou medaili mělo naopak náskok 5,13 bodu! Vyrovnaný, přesný a přitom zaujatý výkon Jitra pod vedením prof. Jiřího Skopala ve skladbách Z. Lukáše, F. Rubcova, O. Máchy a E. Suchoně posunul opět věhlas českého sborového umění v očích (a uších) světové veřejnosti daleko dopředu.
V sobotu 22. července se olympijský stroj v orientálním Xiamenu rozjel do své druhé části (opět se zahajovacím ceremoniálem). Sboristka Jitra I. Mázlová zastupovala Evropu při zpěvu jedné sloky Sborové olympijské hymny společně s ostatními „kontinenty“.
„Zrozena z člověka ve starověkém Řecku by měla tato myšlenka vzkvétat, nejprve ve sportu a nyní v umění, až hry dosáhnou toho, že i srdce zpívá…“

V každé z nadcházejících kategorií se Jitro ve finále utkalo vždy s 23 sbory. Do soutěže pod označením Současná hudba vstupoval sbor se Salve O. Máchy, rozverným dílkem Jákobovi bratři P. Kostiainena, s Gigue P. Ebena a se světovou premiérou obtížné kompozice J. Jiráska Te Deum laudamus. Právě toto dílo oslovilo porotce natolik, že jeho interpretace získala třikrát maximální bodové hodnocení. Bodový zisk 85,25 bodů představující druhou zlatou medaili převyšoval hodnocení v jiných – méně obsazených kategoriích. Jitro zde porazilo ve vzájemném soupeření např. vítěze kategorie 16 smíšený sbor Victoria Chorale ze Singapuru (82,13) a další vynikající sbory jako např. Australan Voices (83,63), kterému organizátoři svěřili zahájení her. Podobně stanuli i před dalšími sbory jako např. Shanghai Conservatory of Music Girls Choir (73,75). Za Jitrem zůstal i druhý český zástupce v celé soutěži, Dívčí pěvecký sbor SPgŠ Kroměříž (68,50), šampión kategorie Komorní ženské sbory s neúnavným J. Štěpánkem, kde Jitro nesoutěžilo.
V kategorii č. 17 Musica sacra interpretovalo Jitro Lottiho Crucifixus a 8, Verdiho mariánské Laudi, Ebenovo De Spiritu Sancto a Twardowského Alleluja. Technická lehkost, jedinečná barva, cit pro vedení hlasů, výstavbu, gradaci a soustředěné, celkově přesvědčivé provedení vedlo k zisku 83,13 bodů a ke třetí zlaté medaili. Před Jitrem stanul jen v současné době nejlepší smíšený sbor na světě z Litvy Jauniešu Koris Kamer pod vedením Marise Sirmaise, který zde vyhrál i další dvě kategorie (Smíšené komorní sbory i Současnou hudbu). Za hradeckými dívkami pak zůstaly i výborné, většinou smíšené sbory absolutní světové špičky.
Tři zlaté a jedna stříbrná medaile jsou nejlepším medailovým ziskem z celé sborové Olympiády, a tak i symbolicky působila krátká návštěva Helsinek, kde Emil Zátopek triumfoval v roce 1952 s trojnásobným zlatem.

Stanislav Bohadlo