Významné akce / Francie 2006

„Bonjours, monsier! Jsem z Královéhradeckého dětského sboru Jitro a hledám paní, která nám zajišťuje ubytování.“ nesměle oslovuji pána, jehož kamenný domek jsem právě vyrušila z poklidného spánku zadrnčením na zvonek. Celá vesnice, v čele s důstojným šedým kostelíkem, působí jako z pohádky o Šípkové Růžence. Jen pečlivě obdělané pole a pán stojící přede mnou dokazují, že tady život neustal už před sto lety. „Au oui, Jitro, to hledáte manželku. Jedete nějak brzy, díváme se zrovna na televizi. Víte, dnes hrají francoutští fotbalisté proti Togu.“ omluvně se usmívá. Takto nás přivítalo 23. 6. 2006 Villers le Montagne, naše první zastávka na dvanáctidenním koncertním turné po Francii.
Soudě podle veselého ruchu, do kterého jsme se ráno probudili, Togo evidentně prohrálo. My jsme však opustili jásající Francii, abychom se seznámili s jejím malinkatým sousedem Lucemburskem. Prohlédli jsme si katedrálu Notre Dame s hrobem Jana Lucemburského, poškádlili vojáka hlídajícího palác vládnoucí rodiny a rozloučili se s velkovévodtsvím na květinovém trhu uprostřed náměstí Viléma III. Náš večerní koncert se totiž konal za hranicemi.
„Magnifique, bravo!“ chrlili posluchači již po první polovině. Nejvíce ocenili skladbu Alleluja Randala Thompsona, líbily se také Moravské dvojzpěvy Antonína Dvořáka. Ve druhé části koncertu pak nejvíce vyzdvihovali Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany a Hoj hura hoj Otmara Máchy.
Druhý den jsem se z Picardie přesunuli do proslulého regionu Champagne. Více než víno nás však zaujaly odkazy velkých umělců. Sluneční paprsky procházející barevnými mozaikovými okny Marca Chagalla osvětlující temné klenby katerdrály v Remeši nejdou vyfotit, zachytí se však svou rozechvělou dokonalostí ve vzpomínkách každého pozorného návštěvníka.
Podobné zadumání jako v božím chrámu nás přepadlo i v místě diametrálně odlišném, prostém a jásavě světlém ateliéru Augusta Renoira v Essoyes. Zajímá vás, proč si mistr vybral za své působiště tak malinké městečko? Stačí se zeptat, kdo a odkud byla kyprá blondýnka na obrazech vystavených v místním muzeu. Ne nadarmo se říká, že pro ženskou (zvlášť pro budoucí manželku) romantik překoná hory doly...
Ty jsme přejeli i my, aby se před námi, jako ve správné pohádce, objevil majestátní palác. Až nejsem fandou honů na zvířata, k bydlení v loveckém zámečku Foutainebleau bych se nenechala přemlouvat dvakrát. Obklopen udržovanými francouzskými zahradami s nespočtem soch a fontán připomíná nedaleké Versailles Ludvíka XIV.
Další den už jsme se ocitli v úplně jiném světě. Svoji oblíbenou Bretaň jsem poznala podle kamenných usedlostí roztroušených mezi poli, všudypřítomného divokého kvítí a mořem vonícího vánku. V této zemi opevněných měst, růžových skal a nedostižných palačinek jsme si zazpívali 4 koncerty. Naši prázdninovou cestu jsme zakončili v Paříži. Někteří z nás ji viděli poprvé, jiní se přesvědčili o tom, že při každé návštěvě tohle město překvapí něčím novým. Zrovna tak, jako celá Francie. Snad proto se už teď těším na další zájezd.