Svítání na západě

Zdá se vám to nemožné? A přece tomu tak je. Královéhradecké Jitro se vrací z koncertního turné, tentokrát z jižního kouta Francie, kde strávilo 12 překrásných dní. Vedeni křiklavým hlaholem racků a temperamentními gesty sbormistra Jiřího Skopala, doprovázeni tichým šumem Atlantiku a líbeznými tóny klavíristy Michala Chrobáka, oslňováni hřejivým francouzským sluncem a zářivými blesky z fotoaparátu Květoslavy Skopalové a rozmlouvajíc s lidmi pomocí hudby a za pomoci výborné překladatelky Heleny Gálové, jsme těchto dvanáct dní byli živým důkazem toho, že i na západě může svítat.
Takové svítání na západě, to není lecjaké obyčejné svítání. Je to svítání hudební. Osm večerů a podvečerů jsme francouzské posluchače prováděli divokými vodami hudebních období. Od renesance a Orlanda Lassa jsme na bárce proplouvali barokem díky A. Vivaldimu, A. Lottimu či G.B. Pergolesimu, na vlnách G. Verdiho jsme se přehoupli k romantismu a skladbami Petra Ebena či Otmara Máchy jsme zakotvili v přístavu hudby 20. století. Nepohybovali jsme se však jen v hlubokých vodách hudby, ve volných chvílích jsme se procházeli po písečných plážích v La Palmyre. Vlny přílivu nás později zanesly i do vnitrozemí, aby naše toulavé boty mohly okusit i prašné cesty. Po stopách legendárních benediktýnských mnichů jsme došli až do vinařské Mekky St. Emilionu, kde jsme potají pronikali do receptů výroby nejlepšího a nejproslavenějšího francouzského moku. Z osmého století jsme však časem cestovali ještě mnohem dál.

Nejhlubším a nejkrásnějším cílem naší daleké pouti se stala jeskyně Lascaux. Zde jsme se pravděpodobně stali jediným svítáním, které ji za nepředstavitelně dlouhých 20 tis.let navštívilo. Na okamžik jsme měli možnost stát u zrodu všeho lidského umění, jehož prazáklady zde člověk cromangonský lidským generacím zanechal. Přibližovat současnosti jsme se začali o pár chil později, kdy jsme podobně jako mnozí poutníci staletí před námi doputovali do nádherného městečka Rocamadour. Po starobyle vyhlížejících gotických ochozech doslova vyrůstajících ze skály jsme nakonec dospěli až k místu našeho posledního koncertu.
Pro tentokrát se čas našeho svítání ve Francii naplnil. Ale jak se říká: „ i po té nejtemnější noci slunce vyjde zas,“ a tak i Jitro bude zase brzy svítat. Tentokrát však opravdu tam, kam svítání patří, příště bude vycházet královéhradecké slunce až v daleké Číně.
Kateřina Kubínová