Významné akce / JITRO po deváté v USA 2005

Co do počtu koncertních cest do USA nám konkuruje pouze známý Wiener Sängerknaben z Vídně, který létá do USA již několik desetiletí. První cestu uskutečnil náš sbor v roce 1990 a ihned získal přízeň přední americké společnosti, která všechny následující cesty připravovala. Mnohokrát sbor zpíval v Bostonu, Philadelphii, Chicagu, New Yorku, Dalasu Houstonu, Pittsburku, Washingtonu i dalších mnohamilionových městech.

Na letošní turné odlétáme (25 děvčat koncertního sboru Jitro, sbormistr Jiří Skopal, klavírista Michal Chrobák, tlumočník a jednatel Jaroslav Přidal, lékař Jiří Štěpánek a pedagog Květa Skopalová) 12. února a začínáme koncertem v překrásné koncertní hale v Atlantě. Zde sbor zpíval již v roce 1999 a program byl zaměřen na dílo Bohuslava Martinů.Tentokrát zde provedeme zcela jiný program zaměřený na skladby Otmara Máchy.

Dále jsou v programu zastoupeni skladatelé – Orgando di Lasso, Jacobus Gallus, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Ilja Hurník, Ivan Hrušovský a další. Jedná se o velice náročný program složený převážně z nejobtížnějších skladeb. Tím se výrazně odlišujeme od většiny sborů (včetně chlapeckého sboru z Vídně), které v USA zpívají převážně populární program.

Nejvíce se těšíme na koncert v katedrále v St. Louis. Připravujeme pro tento koncert program složený z nejvýraznějších děl evropské církevní hudby. Vedle gregoriánského chorálu a náročných děl 16.a 17. století zazní i skladby našich současných skladatelů – P.Ebena, I. Hurníka i představitelů evropské hudby dvacátého století – Zoltán Kodály, Romuald Twardowski, Henk Badings …. V St. Louis se sbor zastavil již při předminulé cestě roku 2001 a obdivoval známou Gateway Arch. Tentokrát plánujeme tuto hlavní atrakci St.Louis (196 m vysokou) zdolat a vyjet výtahem na její vrchol, odkud se rozvírá daleký výhled na Mississippi. Další koncerty jsou pak ve státech Georgia, Kentucky, Kansas, Iowa, Missouri, New York, Pennsylvania a New Yersey. Poslední koncert nás čeká ve Philadelphii a pak již jen prohlídka tohoto města, které je považováno za místo zrodu USA, a let domů. V Praze přistaneme 1. března v 13.15. Pro zajímavost – během našeho turné budeme celkem 5x vzlétat a 5x přistávat.

Opet zdravime nase priznivce a kamarady z nasi cesty v USA. Po uspesnem koncerte v Atlante jsme se rozloucili s velmi laskavymi a milymi rodinami a vydali jsme se smer Kentucky. Cekala nas velmi dlouha cesta autobusem, ale to nam na dobre nalade neubralo! Dokonce jsme stacili navstivit Saint Louis, nejvetsi mesto ve state Missouri. Dorazili jsme do Baldwin City v Kansasu. Velky uspech mela predevsim skladba Antonina Dvoraka-Largo. Nasim dalsim cilem se stal stat Iowa, kde jiz zmineny Antonin Dvorak zil a pusobil. Zpestrenim naseho dlouheho prejezdu byla navsteva Des Moines, hlavniho mesta Iowy, kde jsme si prohledli Capitol a sledovali senatory pri praci. Z dnesniho koncertu mame opravdu radost,vydaril se a potesil nejen nas, ale zejmena nase posluchace! Jeste nas ceka jeden koncert v Iowe a pote zamirime zpet do Missouri.
Za Jitro zdravi Tereza Souskova a Zuzka Nadvornikova

Zdravime hradecaky! Mame se stale dobre, koncerty maji stale uspech, takze se stale nic nemeni=] Dnes jsme navstivili hlavni mesto Iowy Des Moines. Prohledli jsme si Capitol, kde sidli guverner, parlament i senat. Bombaaa!!! Bouch! Ne, to nejsou teroristi, nebojte.
To jenom zdravi Eva Vackova a Majda Kucova

Achojky Hradecaci!
Tak uz mame za sebou prvni koncert...zpivaly jsme ve Spivey Hall v Atlante u pratelskeho sboru, ktery si s nami zacatkem cervna zazpiva v Hradci:) Cely koncert se natacel pro mistni radio...tak doufame, ze jsme Jitru, ktere tu skvele zazpivalo pred 4 lety, neudelaly ostudu...:) Rodiny nas prijali jako vlastni a ti, kteri nebyli po koncerte moc unaveni se s nimi vydali na prohlidku Atlanty:) Zitra nas ceka prejezd do Lexingtonu, kde na nas ceka dalsi vrele (snad) publikum...:)
Za Jitro zdravi Irca&Roza

Zdravime vsechny z USA
Doleteli jsme v poradku a s uspechem jsme zvladli i prvni koncert v Atlante. Nase znama Spivey Hall [pred 6 lety zde Jitro jiz zpivalo] byla zaplnena nadsenymi posluchaci, kteri si vyzadali dva pridavky. Koncert navstivilo mnoho Cechu vcetne naseho konzula pana Jiriho Novaka. Rodiny se o nas krasne staraji, my jsme vecer zakoncili v restauraci v 72. patre Westen Plaza hotelu. Cela restaurace se otacela, a tak jsme behem vecere mohli pozorovat panorama nocni Atlanty ze vsech stran. Humr a krevetky chutnaly nejen nam, ale i sbormistrivi.
Marketa Kucova a Lucka Skalicka

Nazdarek. Dlouho sme se nedostali k internetu, a tak vam musim napsat vse, co se za tech nekolik dni stalo. Ve ctvrtek jsme meli koncert v Cedar Rapids, nas sbor zde jiz pred par lety zpival. Toto mestecko zalozili cesti osadnici, takze jsme si cele odpoledne prohlizeli obchudky s ceskymi suvenyry (Bozenka`s) a ceskymi nazvy (Sykora bareky). Navstivili jsme i cesko-slovenske muzeum.
V patek jsme vystoupili v katedrale v Saint Louis ( Missouri). Nas koncert si prislo poslechnout pres 700 lidi! Atmosfera byla uzasna, na zaver jsme si s mistnim sborem spolecne zazpivali Hymnu svobody. Vecer jsme se v rodinach moc neohrali, protoze jsme uz v 7 hodin rano odletali do Chicaga a potom do New Yorku. Necekane nam zbylo par volnych hodin, a tak jsme k velkemu vseobecnemu nadseni jeli na prohlidku New Yorku! Na Manhattanu jsme si prohledli misto, kde se drive hrde tycila dvojcatka, z dalky jsme zamavali na Sochu svobody, vyfotili jsme hvezdu americkych filmu - Brooklinsky most a na zaver jsme si koupili veceri ( necekane hamburger) na svetoznamem Time Square. Zavrsenim uspesneho dne byl povedeny koncert ve Valhalle, lide dokonce uz v puli vystoupeni kriceli BRAVO!

Marketa Kucova

Vcera rano jsme se probudili do pohadky.Stop. Nad americkou krajinou se roztrhla snehova perina.Stop. Vsechno se postupne schovava do bileho roucha a nas autobus si razi cesticku po zavatych silnicich...Stop. (zlobi nas klavesnice...) Snad pod vlivem romantickeho pohledu na zasnezenou okolni prirodu nas prima ridic Rick dovezl na prohlidku svetozname cokoladovny Hershey"s,kde jsme se nechali okouzlit libymi vunemi sladounkych pochoutek.Stop. Jako kazdy den vedla nase cesta take na koncertni podium,tentokrat az do Carlislie (PA),kde se nas po nasem kratsim vystoupeni ujaly rodiny.Stop. Dnes jsme meli moznost potesit se pohledem na uzasne a dechberouci krasavce.Stop. Mam na mysli samozrejme modely motorek Harley Davidson,jejichz vyrobnu jsme dnes navstivili.Stop. Meli jsme moznost proniknout do onoho tajemneho receptu, jak se z kusu plechu vytvari ten nadherny stroj,jen pak brazdi cesty celeho sveta.Stop. Po teto prohlidce jsme vystupovali na mistni universite, kde jsme sklidili obrovsky uspech u zdejsich studentu.Stop. Ted se opet ukladame do postylek nasich hostitelu a tesime se, co nam s sebou prinese snehova nadilka. Stop.

Ackoli nam na cestu sviti slunicko, snih se na jeho paprscich nadale trpyti vsude kolem nas... lameme si hlavinky s prepocitavanim teplotnich stupnic, za tu dobu,co tu jsme, uz si celkem zaciname zvykat na Fahrnheity a z miry uz nas nevyvede ani dalnicni cedule, na ktere stoji maximalni rychlost 40 m.p.h..Predevcirem jsme opet zavitali do New Yorku, tentokrat jsme si uz velky sen o navsteve Empire State Building splnili.A tak se nam naskytl ohromujici pohled na newyorsky Downtown... vsichni jsme si najednou pripadali, jako kdybychom byli tak blizounko nebi, ze by stacilo natahnout ruku a dotkli bychom se mraku...po teto uchvatne podivane jsme se jeste kratce prosli po 34th Avenue, krizovali autobusem svetove znamou Broadway...
Vcera jsme take nezahaleli a vydali se vstric uchvacujicim pohledum na Niagarske vodopady. I sem nas doprovazeli slunecni paprsky,takze nas privitala nadherna duha. Chvilku jsme premysleli o tom, jak bohaty musi byt poklad na jejim konci, ale pak jsme nakonec radeji dali prednost foceni, nez dobyvani tun snehu, ve kterych se duha ztracela. Pak jsme se jiz vydali na nas vecerni koncert, ktery mel veliky uspech a tak jsme zavrsili tento krasny den.
Dnes jsme se vydali do Philadelphie. Na odpolednim vystoupeni jsme privitali i velmi vzacne hosty z nasi managerske spolecnosti. Nadherna atmosfera, slzicky nejen v ocich publika a bourlive ovace ve stoje nam opet dokazaly,ze i tento posledni koncert nasi cesty bude stejne nezapomenutelny jak pro nas, tak pro nase posluchace.

Zdravime vas z posledni americke rodiny. Zitra uz odletame domu, ne ze bychom se na vas netesili, ale velmi se nam tu libi a domu se nam ani moc nechce. Poslednich par dni bylo obvzlaste nadhernych, opet jsme navstivili New York a tentokrate se dostali i na Empire State Building. Bylo to pro nas velice zajimave, videli jsme cely New York z ptaci perspektivy. Rodiny ke kterym jsme ten den meli prijet, na nas byly velice hodne nebot jim ani nevadilo, ze jsme se v New Yorku zdrzeli a prijeli dele nez byl planovany prijezd. Hned na dalsi den nam nase mile vedenicko pripravilo dalsi prekvapko...;-) vyjeli jsme totiz vstric Niagarskym vodopadum, predpoved nam sice neprala nic dobreho, zatazeno a snih, ale pocasicko se nam umoudrilo a my jsme si mohli vychutnat bezvadny zazitek se slunickem na obloze. Bylo to uplne super. Ale nemyslete si, ze kvuli vyletum bychom zanedbavali nebo snad opomijeli proc jsme tady, v autobuse se pilne cvici a dnesni, bohuzel pro nas uz posledni koncert v Americe,se nam velmi vydaril. Lide byli nadseni, nejvice uneseni byli asi z Badinksovy Kyrie eleison a americkych pridavku. Byl se tu na nas podivat i nas americky manazer, ktery prohlasil, ze uz dlouho nic tak krasneho neslysel... to nas vsehny mooc potesilo a zahralo nas u srdicka pri pomysleni, ze snad na dalsi ceste po USA budou dalsi nadseni posluchaci odchazet domu s pocitem, ktery jen maloktery dokaze slovne popsat.

za JITRO Zuzka Nadvornikova

Tak jsme se presvedcili, ze je Zeme kulata. At jsme totiz z vrcholu dnes jiz opet nejvyssi budovy New Yorku, Empire State Building, napinali zraky sebevic, do Hradce jsme pres dobrou viditelnost nedohledli. Ano, az tam jsme se v patek dostali! Hluboko pod nami zlute taxiky, mravenci lide, a uplne v dalce malicka Socha Svobody, vzbuzujici v nas touhu vyjadrit jeji poselstvi jednou ze skladeb naseho programu, "Give me your tired your poor". Na koncert jsme si ale po jiz druhe neocekavane navsteve New Yorku museli pockat az do druheho dne. V patek jsme totiz meli koncert uz rano. Vecer po prijezdu do Olean (prestoze se trochu protahl)nas privitaly usmivajici se nadsene rodiny, jejichz pohostinnosti (a moznosti si procvicit Aj) jsme si uzivali hned dva dny. I my jsme propukli v nadseni kdyz jsme se dozvedeli o utajovanem a nyni prozrazenem planu - navstivit Niagarske vodopady. Pocasi se mohlo pretrhnout, aby nam vyhovelo. Prestoze jsme totiz vyrazili do mlzneho zatazena, za dve hodiny na brehu Niagary se nad nami rozprostrel modry baldachyn. Vylet s nami podniklo i nekolik divek z hostitelskych rodin. Vecerni koncert se konal v nejvetsim kostele ve meste ve stylu goticke katedraly.
Nasledujici den (to jest dnes) jsme poskocili jeste hloubeji do historie. Prostredim posledniho koncertu byl totiz tentokrat "romansky" kostel. Tento koncert si prisel poslechnout i nas americky manazer. I on se vsak nakonec pridal k posluchacum tleskajicim ve stoje a nam spadl kamen ze srdce. Jeste vetsi radost jsme ale meli ze sbormistrova kladneho hodnoceni koncertu i celeho zajezdu.
Do letadla tedy muzeme nasednout stastne a spokojene.

Sara Vybiralova a Terka Vachova (distancuje se od 9.vety)

Pěvecký sbor Jitro se od roku 1990 pravidelně vydává na americké turné. V těchto dnech pobývá v Novém světě podeváté.

Spojené státy/Hradec Králové – Hned po prvním koncertě v krásné Spivay Hall několika milionové metropole Georgie Atlanty se s částí sboru snažíme dohlédnout z otočné restaurace v dvaasedmdesátém patře mrakodrapu, kam všude letos dojedeme. A je to skutečně daleko na severozápad až do Storm Lake v Iowě a stejně daleko, ale po otočení o devadesát stupňů na sever, do New Yorku. Už projíždíme státem Iowa, o němž i místní obyvatelé říkají, že tam není vůbec nic než nekonečná pole. Jako oázy zde vyniknou obě univerzity, kde zpíváme denně celovečerní koncerty. Je jich na této cestě za 15 dní také patnáct a mezi tím přejezdy 400 až 580 kilometrů.

Dvořákovo Spillville

U městečka Spillville, kde se zrodilo Dvořákovo Largo z Novosvětské symfonie, nás napadá, zda genialita hudebních nápadů nevytryskla z Mistrovy frustrace a zoufalství z kulturního vakua tohoto prostoru. V St. Louis nás vítá drtivá majestátnost ohromně katolické katedrály zaplněné téměř tisícem posluchačů. Přepestrá mozaiková výzdoba všech stěn, pravda, nectí žádný umělecký sloh, ale benátský chrám San Marco, k jehož kopírování se autoři veřejně přiznávají, je podobnou teatrální směsicí slohu, a přitom je tak krásný. Náročné Kyrie eleison Henka Badingse tak jako Twardowského Aleluja se nekonečnou chrámovou lodí neslo překrásně až k její klenbě.

Vnitrostátní přelet, který jsme ještě nikdy neabsolvovali, nás tentokrát vedl ze středozápadního St. Louis do White Plains na atlantském pobřeží a „zamotal“ nás všechny tak, že nenadálá návštěva New Yorku byla velkým překvapením. On také Mannhattan bez Dvojčat vypadá trochu jako amputovaná noha. Všem nám bylo moc smutno při pohledu na Ground Zero, velkou díru mezi okolními mrakodrapy, zahalenými do černého sukna. Ale nádherné počasí a modrá obloha nás rychle vyléčily, aby Jitro nesmutnilo a zase chtělo být vycházejícím sluníčkem pro Američany.

V pennsylvánkém Bethlehemu bydlíme u pana profesora, který hlasoval o udělení čestného doktorátu Václavu Havlovi na Lehigh University, a zpíváme tam, kde jsme již byli v roce 1990 s děvčaty a kde jsme v roce 1992 prošlapali cestu do USA chlapeckému sboru Boni pueri ještě pod vedením Jiřího Skopala.

Sbor má stále renomé

Co dalšího říci o již deváté cestě Královéhradeckého dětského sboru Jitro po USA. Vždyť to, co slyšíme, je tolik podobné všemu, co jsme se dozvídali na osmi předchozích cestách. Babička se slzami v očích mi řekla v Cedar Rapids:“ V životě jsem ještě nikdy neslyšela něco tak krásného.“Pán v obleku kongresmana to zase jinde konstatoval po svém: „ Jste ohromní reprezentanti vašeho národa.“

Samozřejmě z toho máme radost a navíc nás těší zjištění že renomé Jitra v USA se v odborných kruzích stává určitou konstantou, že laťka nastavená úspěchem sboru na sjezdu amerických dirigentů v texaském San Antoniu v roce 1993 je stále metou či modlou, ke které se řada sborů ve Spojených státech snaží přiblížit. Již na třech místech nám tento úspěch připomínali. Dirigentka dětskéhosboru v Atlantě řekla, že náš zpěv obrátil na ruby její život, a rozhodla se založit vlastní sbor a pokusit se zkopírovat naše umění.

Je skutečně možné, že se leckde vyplňují slova univerzitní profesorky hudby Doren Rao, která v San Antoniu předpověděla, že Jitro vedené Jiřím Skopalem svým vystoupením pro 5000 amerických dirigentů právě změnilo na vždy způsob sborového zpěvu v USA. A to je v zemi tak tvrdohlavé co říct. Tak nějak tedy naše děvčata pilně prošlapávají chodníček tam kde jejich předchůdkyně udělaly před patnácti lety první stopy.

JAROSLAV PŘIDAL

Děvčatům z pěveckého sboru Jitro bylo moc smutno, když navštívila Ground Zero, kde do teroristického útoku 11. září 2001 stávaly budovy Světového obchodního centra. Na památečním snímku z předchozího uměleckého turné do Spojených států je zachycen sbor Jitro a v pozadí World Trade Center.

Bylo nebylo jedno královéhradecké Jitro. Již za dávných časů na královský trůn dosedl prof. Jiří Skopal se svou chotí Květoslavou I., místo dvorního klavíristy získal doc. Michal Chrobák a královským alchymistou byl zvolen dr. Jiří Štěpánek. O něco později se stal vladařským rádcem a hlavním jazykovým fakírem Ing. Jaroslav Přidal. Tak jako v historii osmkrát předtím královská rada i letos vybrala 25 urozených komtes, jež spolu s celým veleváženým dvorem podnikly misijní cestu do Nového Světa v období od 12. dne měsíce února do 1. dne měsíce března Léta Páně 2005.

Dle slov panovníkových se tedy těchto 30 statečných dlouho před východem slunce sešlo a nechalo se kočárem unášet k velikému městu pražskému, kde přestoupilo na létající koberec až do dalekého velkoměsta Atlanty. Ve zdejší vyhlášené koncertní síni Spivey Hall se zde konal první koncert. Tehdy, stejně jako ještě čtrnáctkrát potom, jsme dobývali první americká srdce. Jen zběžně jsme mezi skladbami nahlédli do početných řad publika, a přesto těch pár okamžiků stačilo, abychom viděli, jak hluboko do jejich duší proniká naše hudba. Jak se spolu s námi a Stabat Mater G. B. Pergolessiho pomalu ponořují do světa nekonečných emocí, jak silně si uvědomují nutnost světového míru při poslechu Hymnu Otmara Máchy, jak ohromeně sedí po Rytmu Ivana Hrušovského či jak se jim tají dech při Kyrie eleison Henka Baddingse. Zahlédli jsme, jak nesmírně zasahuje jejich city hudba americká, ať už Alleluia Randala Thompsona či srdceryvné Give me your tired, your poor Irvinga Berlina, ještě mnohonásobně podtržené emocionálním doprovodem našeho vynikajícího klavíristy. Neušlo nám, jak moc jsme jim dokázali přiblížit hudbu českou, ať už lidovými písněmi Otakara Jeremiáše a Miroslava Raichla, nebo úvodním sborem z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany. Nejvíce je však unášely tóny Antonína Dvořáka. Po jeho Largu se vždy rozhostilo ono magické ticho, jenž bylo následováno bouřlivým potleskem. Díky mocným ovacím jsme celkem patnáctkrát zakončovali koncerty přídavky America the beautiful či cowboyskou písní The Old Chisholm Trail. Naším zpěvem jsme si dokázali najít cestu k srdci šlechticů stejně jako k prostým učencům a študákům.

Země omylu Kryštofa Kolumba si však dlouho nenechala toto podmaňování svých občanů líbit a začala nám to oplácet. Ukázala nám mnoho svých krás. Pokoušela se očarovat naše zraky pohledem na Niagarské vodopády, lákala nás do svých sladkých sítí čokoládovny Hershey’s, milovníky silných strojů nechala nahlédnout do tajemství receptu výroby motorek Harley-Davidson. Měli jsme možnost nakouknout i do státních kapitolů v Des Moinnes a Philadelphii. Za celých patnáct dní nás Amerika mnohokrát ohromila majestátními mrakodrapy, jež jsou dominantami místních dolních měst neboli Downtownů. Promenádovali jsme se po newyorském Times Square, v moderním kočáře jsme křižovali legendární Broadway, dokonce obdivovali toto město z vrcholu Empire State Building. Kam až oko dohlédlo, tyčily se kolem nás samé obdiv vzbuzující stavby jako Socha Svobody či Brooklynský most. Z výšky jsme také hleděli na St. Louis, z Gateway Arch, jemuž se taktéž přezdívá „brána na západ“, nás země okouzlovala svými nekonečnými pláněmi a nezaměnitelnou přírodou. Tím vším se nás Amerika snažila uplatit, to vše a ještě mnohem víc nám nabídla, aby naopak ona uhranula naše srdce. Jakkoli bezbranní jsme se oproti velikosti té země často cítili, přece jen jsme zvítězili nad pokušením zůstat a na létajícím koberci jsme se vydali zpět do naší hudební pohádky domů. A protože přestalo chumelit a my šťastně doletěli, možná budeme doma (a snad nejen tam) zpívat navždy…

Kateřina Kubínová

Mezi obličeji neznámých cestujících se objevilo 30 rozespalých, šťastných a odhodlaných tváří 25 dívek z KHDS Jitro a úžasného vedení ve složení sbormistr prof. Jiří Skopal s manželkou Květoslavou, klavírista doc. Michal Chrobák, překladatel ing. Jaroslav Přidal a lékař MUDr. Jiří Štěpánek, kteří se společně vydali na osmnáctidenní koncertní turné po USA. Naše vystoupení byla součástí různých koncertních řad a cyklů. Cílem našeho repertoáru bylo posluchačům představit vedle děl cizích umělců skladby významných českých hudebních skladatelů současnosti i minulosti. Spolu s nádhernou hudbou Antonína Dvořáka jsme se přenesli do období romantismu. Při druhé větě Novosvětské symfonie jsme se ponořili do světa fantazie a oddali jsme se snění za doprovodu překrásných akordů. Skladba Hymnus současného skladatele Otmara Máchy v sobě skrývá hlubokou myšlenku, která je ještě zdůrazněna textem Jana Ámose Komenského. Ale ani díla Bedřicha Smetany, Otakara Jeremiáše, Ilji Hurníka a Ivana Hrušovského nenechávala posluchače chladnými.

Publikum nás za tento velmi náročný výběr skladeb odměňovalo bouřlivým potleskem a opakovanými ovacemi ve stoje v závěru každého koncertu. Podařilo se nám naším výkonem strhnout studenty mnoha univerzit, kteří projevili o náš koncert až nečekaný zájem. Naším zpěvem jsme navazovali každý večer kontakt s úplně cizími lidmi, kteří si ve svým srdcích odnesli nezapomenutelné zážitky. Pohled do rozzářeného publika byl tou největší odměnou za odvedenou práci při přípravě a pravidelných zkouškách. Všichni jsme si najednou uvědomili, jak málo stačí k tomu, abychom někoho potěšili nebo dokonce dojetím rozplakali. Stačí jenom občas překonat vlastní lenost a obětovat volný čas něčemu tak krásnému jako je sborový zpěv.

Při dlouhých přejezdech nám nezbývalo mnoho času na poznávání krás země za velkou louží, ale využili jsme každou volnou chviličku. V St. Louis jsme navštívili 192 metrů vysoký oblouk Gateway Arch. Na mě kromě okouzlujícího výhledu na město a daleké okolí třpytící se ve slunečních paprscích velmi zapůsobilo muzeum americké kultury už od dob osídlení Indiány. Milým překvapením byla nečekaná návštěva New Yorku, kde jsme si připomněli tragické události z 11. září 2001. Z 86. patra Empire State Building jsme se zalehlýma ušima pozorovali ruch velkoměsta. Načerpali jsme jeho atmosféru, prošli se po Brodwayi a Times Square obklopeni spoustou lidí, drahými obchody a mrakodrapy. V Gettysburgu jsme zavzpomínali na rozhodující bitvu ve válce Severu proti Jihu. Strávili jsme úžasné odpoledne v obrovské výrobně čokolády Hershey´s. Při projížďce výrobním procesem sladké pochoutky se nám sbíhaly sliny, nejraději bychom vyskočili z vozíčků a namočili prst do vonících kádí. Vyzbrojeni ochrannými brýlemi a sluchátky jsme absolvovali prohlídku továrny v Yorku a obdivovali jsme mohutnost a velkolepost motocyklů značky Harley Davidson. Kousek přírody uprostřed města nás okouzlil Niagarskými vodopády ozdobenými duhou. I když nám pod nohama křupal sníh, venku mrzlo až praštělo, nám se z tohoto kouzelného místa třpytícího se v ranním slunci vůbec nechtělo.

Během našeho turné jsme procestovali státy Georgia, Kentucky, Kansas, Iowa, Missouri, New York, New Jersey a Pensylvánie. Koncertovali jsme na významných místech jako je např. Spivey Hall v Atlantě nebo honosná katedrála v St. Louis. V katedrále v St. Louis jsme si na závěr hodinového církevního programu zazpívali se dvěma americkými sbory Hymnu svobody Oscara Petersona, drželi jsme se za ruce a máme na společné zpívání pěkné vzpomínky. V Atlantě jsme se setkali s místním sborem, který nám poskytnul příjemný pobyt v rodinách, a už se moc těšíme na společný červnový koncert v Hradci Králové

Tereza Chrobáková