Významné akce / Japonsko 2004
Nacházíte se: Domovská stránka / Významné akce / Japonsko 2004
ČESKO-JAPONSKÁ CESTA MÍRU
Aneb Jitro potřebí v Japonsku. Naše cesta začala už na hradeckém festivalu sborového zpěvu, kde Jitro předvedlo skladbu japonského skladatele Nakamury - VĚČNÁ DUHA. Poté odletělo do Japonska, kde strávilo devět krásných dní.
Ve středu 12.5.2004 bylo u sborového domečku hned zrána celkem rušno. O půl sedmé zde 30 děvčat nastupovalo do autobusu, který nás dopravil do Prahy - Ruzyně. Když jsme prošli všemi kontrolami, oddychli jsme si, že to dobře začíná. V Praze jsme nasedli do letadla, které nás mělo dopravit do Kodaně, z které jsme se pak vydali na několikahodinový let do Tokya. Po příletu na nás už čekal syn pana skladatele, Toshitake Nakamura.
První tři noci jsme trávili na předměstí Tokya v Tsukuba Kensku Center, poblíž areálu velké univerzity, kde jsme poznali nejen typický život, ale také hlavně japonská jídla. za menší pomoci jsme se naučili ovládat hůlky, a teď nemáme problémy se s nimi najíst. Japonské jídlo se skládá převážně z rýže, která se ve speciální úpravě jí i k snídani.
První dva dny naší cesty nám sloužily hlavně k práci na skladbách. Třetí den našeho zájezdu, tedy v sobotu, jsme zpívali dva koncerty. Oba měly vyprodáno všech 1500 míst. Bylo velmi zajímavé pozorovat chování Japonců na koncertech. Další den jsme zpívali koncert ke 40. výročí jedné z prestižních vysokoškolských kolejí a zde jsme zvedli ze židlí všech 500 japonských posluchačů i přesto, že se o nich říká, že jsou velice konzervativní. Poté jsme s osazenstvem kolejí společně poobědvali a dozvěděli se mnoho zajímavostí ze všedního i školního života. Také jsme byli pozváni na jednu z největších událostí - na čajovou party, při které se většinou sedí na zemi a pije speciální čaj.
Nejtěžší den nás však čekal 17.5., kdy jsme zpívali celkem 11 hodin. Měli jsme totiž dva koncerty, z toho na prvním jsme měli tu čest si zazpívat s dětským a smíšeným sborem z Josai School. Bylo to velmi nezvyklé, když ve sboru vystupovali rodiče a dokonce sám pan ředitel. (kolik ředitelů asi zpívá v českých sborech?) Před večerním koncertem jsme byli mírně napnutí a nervózní, neboť jsme poprvé zpívali Věčnou dubu od Nakamury v Japonsku a neměli jsme ani tušení, jak zareaguje publikum. Posluchači byli úžasní! Zaujala je 1. polovina, kde zaznělo třeba Kyrie eleison, Hymnus, Rytmus a další. Ale nadšeni byli hlavně z 2. poloviny, kde si všichni připomněli hrůzy Hirošimi, ale také radostné skladby o domově, míru a oslavách, jako třeba Proč bychom se netěšili, Furusato, Tancuj...
Po takovém koncertě máme všichni dobrý pocit u srdíčka, že odvádíme práci, která stojí za to! Nejlepší odměnou je, když k vám přijde babička, které tečou slzy po tvářích dojetím z toho nádherného zážitku...
V úterý jsme měli ještě jeden takový koncert, ale byl už bohužel poslední a tak jsme se snažili si ho co nejvíce užít. Potom jsme se přesunuli z National Olympics Memorial Youth Center se všemi věcmi do Ichikavy, kde nás s otevřenou náručí přijali do rodin. To byl ohromný zážitek, neboť kde jinde nejlépe poznáte kulturu dané země než v rodinách.
Předposlední den jsme měli čas poznávat krásy, historii a kulturu Tokya. Tokyo je velmi zajímavé město, ve kterém se prolíná novodobá kultura se starodobou. Můžete zde navštívit několik set let staré chrámy, nebo naopak "mladé" mrakodrapy. Naši průvodci nám ukázali několik velmi zajímavých míst, jako např. Tokyo Tower, budhistický chrám Zojoji se hřbitovem nenarozených dětí, cestu po zálivu na lodi - Waterbus a další. Na všechno jsme bohužel neměli čas a tak když jsme se večer vraceli přeplněným metrem, plni zážitků do rodin, posteskli jsme si, že všechno krásné musí jednou skončit a tak končí i naše cesta.
Alespoň nám je útěchou, že nás za 2 roky zvou zase na další cestu do Japonska.
Zuzana Nádvorníková, Jitro
Ve středu 12.5.2004 bylo u sborového domečku hned zrána celkem rušno. O půl sedmé zde 30 děvčat nastupovalo do autobusu, který nás dopravil do Prahy - Ruzyně. Když jsme prošli všemi kontrolami, oddychli jsme si, že to dobře začíná. V Praze jsme nasedli do letadla, které nás mělo dopravit do Kodaně, z které jsme se pak vydali na několikahodinový let do Tokya. Po příletu na nás už čekal syn pana skladatele, Toshitake Nakamura.
První tři noci jsme trávili na předměstí Tokya v Tsukuba Kensku Center, poblíž areálu velké univerzity, kde jsme poznali nejen typický život, ale také hlavně japonská jídla. za menší pomoci jsme se naučili ovládat hůlky, a teď nemáme problémy se s nimi najíst. Japonské jídlo se skládá převážně z rýže, která se ve speciální úpravě jí i k snídani.
První dva dny naší cesty nám sloužily hlavně k práci na skladbách. Třetí den našeho zájezdu, tedy v sobotu, jsme zpívali dva koncerty. Oba měly vyprodáno všech 1500 míst. Bylo velmi zajímavé pozorovat chování Japonců na koncertech. Další den jsme zpívali koncert ke 40. výročí jedné z prestižních vysokoškolských kolejí a zde jsme zvedli ze židlí všech 500 japonských posluchačů i přesto, že se o nich říká, že jsou velice konzervativní. Poté jsme s osazenstvem kolejí společně poobědvali a dozvěděli se mnoho zajímavostí ze všedního i školního života. Také jsme byli pozváni na jednu z největších událostí - na čajovou party, při které se většinou sedí na zemi a pije speciální čaj.
Nejtěžší den nás však čekal 17.5., kdy jsme zpívali celkem 11 hodin. Měli jsme totiž dva koncerty, z toho na prvním jsme měli tu čest si zazpívat s dětským a smíšeným sborem z Josai School. Bylo to velmi nezvyklé, když ve sboru vystupovali rodiče a dokonce sám pan ředitel. (kolik ředitelů asi zpívá v českých sborech?) Před večerním koncertem jsme byli mírně napnutí a nervózní, neboť jsme poprvé zpívali Věčnou dubu od Nakamury v Japonsku a neměli jsme ani tušení, jak zareaguje publikum. Posluchači byli úžasní! Zaujala je 1. polovina, kde zaznělo třeba Kyrie eleison, Hymnus, Rytmus a další. Ale nadšeni byli hlavně z 2. poloviny, kde si všichni připomněli hrůzy Hirošimi, ale také radostné skladby o domově, míru a oslavách, jako třeba Proč bychom se netěšili, Furusato, Tancuj...
Po takovém koncertě máme všichni dobrý pocit u srdíčka, že odvádíme práci, která stojí za to! Nejlepší odměnou je, když k vám přijde babička, které tečou slzy po tvářích dojetím z toho nádherného zážitku...
V úterý jsme měli ještě jeden takový koncert, ale byl už bohužel poslední a tak jsme se snažili si ho co nejvíce užít. Potom jsme se přesunuli z National Olympics Memorial Youth Center se všemi věcmi do Ichikavy, kde nás s otevřenou náručí přijali do rodin. To byl ohromný zážitek, neboť kde jinde nejlépe poznáte kulturu dané země než v rodinách.
Předposlední den jsme měli čas poznávat krásy, historii a kulturu Tokya. Tokyo je velmi zajímavé město, ve kterém se prolíná novodobá kultura se starodobou. Můžete zde navštívit několik set let staré chrámy, nebo naopak "mladé" mrakodrapy. Naši průvodci nám ukázali několik velmi zajímavých míst, jako např. Tokyo Tower, budhistický chrám Zojoji se hřbitovem nenarozených dětí, cestu po zálivu na lodi - Waterbus a další. Na všechno jsme bohužel neměli čas a tak když jsme se večer vraceli přeplněným metrem, plni zážitků do rodin, posteskli jsme si, že všechno krásné musí jednou skončit a tak končí i naše cesta.
Alespoň nám je útěchou, že nás za 2 roky zvou zase na další cestu do Japonska.
Zuzana Nádvorníková, Jitro
Jitro koncertovalo v zemi vycházejícího slunce
Královehradecký dětský sbor Jitro se krátce po skončení Královehradeckých slavností sborového zpěvu vydal na osmidenní turné po Japonsku. Přistáli jsme na letišti Narita v Tokiu. První dva dny jsme se věnovali studiu japonských skladeb a aklimatizaci. Bydleli jsme v Tsukuba Kenshu Centru na jednolůžkových pokojích. Volný čas jsme trávili procházkami a poznáváním japonského způsobu života. Seznámili jsme se s japonskou kuchyní, která se od té evropské velmi liší. Ochutnali jsme ostré polévky, zeleninové saláty, sóju, různé úpravy rybího masa, zelený čaj…..samozřejmě nesmím zapomenout na misku suché rýže, která je zde považována za boží dar a je podávána ke každému jídlu. Všichni jsme si vyzkoušeli , jaké to je jíst dřevěnými hůlkami, a ti šikovnější jim dali přednost před klasickým příborem.
Během našeho turné jsme měli 3 koncerty na školách, které se těšily vysoké účasti posluchačů, přestože se konaly v sobotu a v neděli. Na sobotních koncertech pro studenty ve věku od 14 do 18 let jsme zpívali v sále pro 1250 lidí, který byl plný do posledního místečka. Náš hodinový program sledovali všichni s napětím a ocenili ho bouřlivým potleskem. V neděli náš zpěv zpříjemnil dopoledne studentům na univerzitních kolejích ve Waki-juku.
Nejnáročnějším dnem pro nás bylo pondělí, kdy jsme měli 2 dvouhodinové koncerty. Na prvním z nich zazněly vedle skladeb sborového repertoáru také skladby japonské a italské, které jsme si stejně jako před třemi lety zazpívali s žáky Josai school , jejich učiteli, rodiči , panem ředitelem a vynikajícím japonským tenoristou. Náš zpěv dokázal překonat i jazykovou bariéru a vzpomínky na společné chvíle strávené na podiu zůstanou v naších srdcích navždy. Na večerním koncertě byla zařazena Věčná duha skladatele Yukitake Nakamury, kterou Jitro provedlo s japonskou mezzosopranistkou Yoko Saito již v Hradci Králové v rámci festivalu Ars pedagogica a Královehradeckých slavností sborového zpěvu. Oba koncerty se konaly v prestižním sále „Tokya Metropolitan Art Space“ pro 2000 posluchačů. Publikum sál vždy téměř zaplnilo a svým stupňujícím se potleskem a vyžádanými přídavky vytvořilo nádhernou atmosféru . Po koncertě jsme strávili příjemný večer s dojatým panem skladatelem, jeho manželkou, autorkou textů , sólistkou a také s naším cestovním manažerem (synem skladatele Věčné duhy).
Po vyčerpávajícím dnu se nám s pocitem dobře vykonané práce krásně usínalo na typických japonských rohožích v Olympijském centru . O den později jsme měli závěrečný koncert v téměř vyprodaném sále pro 1500 posluchačů v Kamakuře. Organizátoři nás velice mile přijali a od posluchačů jsme si vysloužili dlouhotrvající ohlušující potlesk. Společné zpívání s návštěvníky koncertu udělalo pěknou tečku za naším vystupování v Japonsku.
Poslední dny naší cesty jsme strávili v rodinách v Ichikawě. V malých japonských domečcích jsme měli mimořádnou šanci poznat japonský život velmi zblízka a seznámit se se zdejšími zvyky . Byla to pro nás nová zajímavá zkušenost.
S Japonskem jsme se rozloučili celodenní prohlídkou Tokya. Navštívili jsme vyhlídkovou věž, která je o 13 metrů vyšší než Eiffelovka v Paříži. Z výšky 250metrů byl nádherný pohled na mrakodrapy, hotely, památky, golfová hřiště….z téměř ptačí perspektivy jsme měli Tokyo jako na dlani. Prohlídli jsme si systém chrámových budov z nichž je asi nejvýznamnější Zojoji Temple , a hřbitov nenarozených nebo zemřelých dětí. Projeli jsme se lodí po řece Sumidě a naši prohlídku jsme zakončili v Asakuse. Prošli jsme bránou hromu a dostali se do uličky plné maličkých obchůdků s tradičními japonskými výrobky(někteří z nás ochutnali křupavé placičky z rýžové mouky máčené v sojové omáčce).
Sice to byl tentokrát jeden z nejkratších zájezdů, ale i přesto si domů přivážíme mnoho krásných zážitků z koncertů , rodin, prohlídky Tokia a pravého čajového obřadu, který jsme poznali na vlastní kůži. Těšíme se na další cestu do Japonska, na niž si přivážíme pozvání a doufáme, že bude stejně úžasná jako ta, ze které jsme se právě vrátili.
Tereza Chrobáková
Během našeho turné jsme měli 3 koncerty na školách, které se těšily vysoké účasti posluchačů, přestože se konaly v sobotu a v neděli. Na sobotních koncertech pro studenty ve věku od 14 do 18 let jsme zpívali v sále pro 1250 lidí, který byl plný do posledního místečka. Náš hodinový program sledovali všichni s napětím a ocenili ho bouřlivým potleskem. V neděli náš zpěv zpříjemnil dopoledne studentům na univerzitních kolejích ve Waki-juku.
Nejnáročnějším dnem pro nás bylo pondělí, kdy jsme měli 2 dvouhodinové koncerty. Na prvním z nich zazněly vedle skladeb sborového repertoáru také skladby japonské a italské, které jsme si stejně jako před třemi lety zazpívali s žáky Josai school , jejich učiteli, rodiči , panem ředitelem a vynikajícím japonským tenoristou. Náš zpěv dokázal překonat i jazykovou bariéru a vzpomínky na společné chvíle strávené na podiu zůstanou v naších srdcích navždy. Na večerním koncertě byla zařazena Věčná duha skladatele Yukitake Nakamury, kterou Jitro provedlo s japonskou mezzosopranistkou Yoko Saito již v Hradci Králové v rámci festivalu Ars pedagogica a Královehradeckých slavností sborového zpěvu. Oba koncerty se konaly v prestižním sále „Tokya Metropolitan Art Space“ pro 2000 posluchačů. Publikum sál vždy téměř zaplnilo a svým stupňujícím se potleskem a vyžádanými přídavky vytvořilo nádhernou atmosféru . Po koncertě jsme strávili příjemný večer s dojatým panem skladatelem, jeho manželkou, autorkou textů , sólistkou a také s naším cestovním manažerem (synem skladatele Věčné duhy).
Po vyčerpávajícím dnu se nám s pocitem dobře vykonané práce krásně usínalo na typických japonských rohožích v Olympijském centru . O den později jsme měli závěrečný koncert v téměř vyprodaném sále pro 1500 posluchačů v Kamakuře. Organizátoři nás velice mile přijali a od posluchačů jsme si vysloužili dlouhotrvající ohlušující potlesk. Společné zpívání s návštěvníky koncertu udělalo pěknou tečku za naším vystupování v Japonsku.
Poslední dny naší cesty jsme strávili v rodinách v Ichikawě. V malých japonských domečcích jsme měli mimořádnou šanci poznat japonský život velmi zblízka a seznámit se se zdejšími zvyky . Byla to pro nás nová zajímavá zkušenost.
S Japonskem jsme se rozloučili celodenní prohlídkou Tokya. Navštívili jsme vyhlídkovou věž, která je o 13 metrů vyšší než Eiffelovka v Paříži. Z výšky 250metrů byl nádherný pohled na mrakodrapy, hotely, památky, golfová hřiště….z téměř ptačí perspektivy jsme měli Tokyo jako na dlani. Prohlídli jsme si systém chrámových budov z nichž je asi nejvýznamnější Zojoji Temple , a hřbitov nenarozených nebo zemřelých dětí. Projeli jsme se lodí po řece Sumidě a naši prohlídku jsme zakončili v Asakuse. Prošli jsme bránou hromu a dostali se do uličky plné maličkých obchůdků s tradičními japonskými výrobky(někteří z nás ochutnali křupavé placičky z rýžové mouky máčené v sojové omáčce).
Sice to byl tentokrát jeden z nejkratších zájezdů, ale i přesto si domů přivážíme mnoho krásných zážitků z koncertů , rodin, prohlídky Tokia a pravého čajového obřadu, který jsme poznali na vlastní kůži. Těšíme se na další cestu do Japonska, na niž si přivážíme pozvání a doufáme, že bude stejně úžasná jako ta, ze které jsme se právě vrátili.
Tereza Chrobáková
Zážitky z Japonska
V rodině jsme si sami osobně zkusili udělat japonský zelený čaj:2 a půl lžičky práškového čaje do misky,zalít vodou, metličkou našlehat na pěnu.Pak dát misku na levou ruku, dva a půlkrát otočit obrázek misky ostatním a vypít.
Míša Bartošová
Já mám dobrý zážitek z ochutnávání sushi.Nesmíte se bát a zkusit všechny ty čerstvé ryby,zeleninu nebo jikry.Výborné by to bylo asi se saké, ale to bohužel nemůžeme.
Iva Rozinková
Velmi mě zaujalo shintoistické náboženství a měla jsem možnost provést šintoistickou modlitbu za svou rodinu.Nejdříve se do takové schránky vhodí pětijenová mince,protože číslo 5 symbolizuje šťastnou rodinu, pak následují dvě poklony, dvě tlesknutí a nakonec ještě jedna poklona, při které se v duchu vysloví přání.
Zuzka Vyhnánková
Líbil se mi altánek plný doutnajících vonných tyčinek, protože když se nadýcháte toho kouře tak získáte moudrost.Tak čekám kdy to začne účinkovat.
Terka Váchová
Pro mě byl asi největší zážitek pohled na japonské publikum po „Věčné duze“.V Tokyo Metropolitan Art Space jsem si ještě myslela že popotahují,protože se nemůžou vysmrkat a až v kajakáře jsem pochopila, že opravdu pláčou.Dívala jsem se na paní v první řadě a ona se na mne usmála polykajíc své krokodýlí slzy. Byl to zvláštní pocit ta vnitřní spřízněnost s tak obrovskou masou lidí. Musím říct že mě to docela dojalo.
Sára Vybíralová
Nejvíce nás zaujaly chrámy v Asakusu a tržnice. To množství lidí, které tam chodí, aby se pomodlilo, je ohromující. Chrámový komplex je nepřehlédnutelný svou červenou barvou, která je národní.Mají velmi krásnou výzdobu. Na tržnici jsme se vžily do japonského pouličního života.
Aneta Frýdová a Zuzka Fiedlerová
Míša Bartošová
Já mám dobrý zážitek z ochutnávání sushi.Nesmíte se bát a zkusit všechny ty čerstvé ryby,zeleninu nebo jikry.Výborné by to bylo asi se saké, ale to bohužel nemůžeme.
Iva Rozinková
Velmi mě zaujalo shintoistické náboženství a měla jsem možnost provést šintoistickou modlitbu za svou rodinu.Nejdříve se do takové schránky vhodí pětijenová mince,protože číslo 5 symbolizuje šťastnou rodinu, pak následují dvě poklony, dvě tlesknutí a nakonec ještě jedna poklona, při které se v duchu vysloví přání.
Zuzka Vyhnánková
Líbil se mi altánek plný doutnajících vonných tyčinek, protože když se nadýcháte toho kouře tak získáte moudrost.Tak čekám kdy to začne účinkovat.
Terka Váchová
Pro mě byl asi největší zážitek pohled na japonské publikum po „Věčné duze“.V Tokyo Metropolitan Art Space jsem si ještě myslela že popotahují,protože se nemůžou vysmrkat a až v kajakáře jsem pochopila, že opravdu pláčou.Dívala jsem se na paní v první řadě a ona se na mne usmála polykajíc své krokodýlí slzy. Byl to zvláštní pocit ta vnitřní spřízněnost s tak obrovskou masou lidí. Musím říct že mě to docela dojalo.
Sára Vybíralová
Nejvíce nás zaujaly chrámy v Asakusu a tržnice. To množství lidí, které tam chodí, aby se pomodlilo, je ohromující. Chrámový komplex je nepřehlédnutelný svou červenou barvou, která je národní.Mají velmi krásnou výzdobu. Na tržnici jsme se vžily do japonského pouličního života.
Aneta Frýdová a Zuzka Fiedlerová
Poslat na e-mail
