Královéhradecký dětský sbor Jitro pod vedením sbormistra Jiřího Skopala opět odjíždí do zámoří. Dva a půl měsíce po návratu z úspěšného, v pořadí již sedmého turné do USA, se tentokrát vydává na drohou stranu zeměkoule. V pátek 25. května v 11.30 odjíždí od sborového domu v Gayerových kasárnách, aby na pozvání Japonské orchestrální společnosti splnil nejednoduchá očekávání publika v zemi vycházejícího slunce. Na intenzivním dvoutýdenním koncertním turné, plném velikých sálů v Tokyu, Sakuře nebo Fukušimě, čeká naše děvčata celkem 15 koncertů a vystoupení. Na programu bude, vedle mnoha japonských skladeb nově nastudovaných na přání hostitele, samozřejmě hlavně česká hudba od Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka až po současná díla Otmara Máchy či Ilji Hurníka.
Ing. Jaroslav Přidal
1. (stručná) zpráva z Japonska:
Dobře jsme doletěli, bydlíme v olympijské vesničce v jednolůžkových pokojích a jezdíme po Tokiu na zkoušky a koncerty vlakem. Krásná hala "Tokyo Metropolitan Arts Space" (pro 2000 posluchačů) byla místem našich dvou velkých koncertů, které skončily pochvalou prezidenta Japan Orchestra Society.
Další zprávy byly odfaxovány do Hradeckých novin, kde by se měly v nejbližších dnech objevit.
2. Koniciwa Hradecaci!
Mame se krasne a jeste jsme nezazili zadne zemetreseni :o))). V pondeli jsme uspesne zazpivali dva koncerty v hale pro 2000 lidi v Tokyu. Take jsme zvladli vychovne koncerty a po nich stihli nakouknout do vyucovani a zahrat si s mistnimi zacky jejich hry. Dnes si dokonce sbormistr zatancoval s pani Skopalovou polku na Ej lucku(samozrejme v japonstine). Ve zbyvajicim case jsme navstivili budhisticky chram, kde nam mnich Abe vysvetlil zaklady budhismu. Stihli jsme nakoupit japonske hulky (hasi) a sake. A nyni stravime tri dny v rodinach.
Sajonara Vase jitro
Alena Rehulova & Lucka Varkondiova
3. zpráva z japonské rodiny:
Pekny pozdrav ze zeme vychazejiciho slunce, ktere tu ovsem moc casto nevychazi, protoze (jak uz je zvykem v obdobi destu) dosti casto prsi. Ani to nam ale nemuze zkazit skvelou naladu a touhu po poznani kras Japonska. Dnes jsme kuprikladu obdivovaly budhisticky chram (hlavne drevaky pana abeho a prezuvky na toaletach...) a vykoupily vsechny hulky "hashi" a opojny mok "sake" v tamejsich obchudcich. Koncerty se docela dari. Konecne prisel nekdo na to, jak stavet haly s takovou akustikou, ze se i pro dva tisice posluchacu zpiva bajecne. Lidove kroje nam ohromne slusi a vyvolavaji masove ovace hlavne pri prichodu obou "suhaju" na podium. Nejradsi zpivame ale detem. Skoro to vypada, ze nekolik poslednich mesicu stravily ucenim cestiny, navstevami ceske ambasady,kreslenim ceskych vlajecek, vyrabenim darecku a skladanim origamu pro nas.
Mame se tu sice krasne, ale stejne se uz tesime na vas a na zlate ceske knedlo vepro zelo.
z rodiny zdravi: Dolek a Sara
4. zpráva:
Dnesni dalsi dva koncerty probehly v Ichikawe nedaleko Tokia. Chlapci z mistni skoly rikali po dopolednim koncertu nasim devcatum, ze je miluji za krasne obliceje a za krasny zpev a to i do mikrofonu. Vecerni koncert byl spolecny s mistnim sborem a slysel jsem zase jen obdivna hodnoceni. Pak se nam devcata na cas ztratila v te mistni tlacenici a byla unesena rodinami poskytujicimi nam homestays. Pevne vsak verime, ze se s nimi jeste setkame. Zitra totiz zpivaji v tokijskem Disneylandu.
sbormistrova zpráva domů:
Mame se velmi dobre v rodine pana a pani Kato v Ichicave. Sbor zpiva vyborne, nejvice se libi Hoj, hura, hoj a Largo. Hned po prvnim vecernim koncerte prisel blahoprat jeden z hlavnich predstavitelu Nissay Theatre a pozval sbor na pristi festival v opere.
Dnesni slunecny den prozil sbor v Disneylandu, kde dopoledne zpival koncert v ramci mezinarodniho festivalu. Zazitky jsou nezapomenutelne. Od prvniho dne je tu velice teplo 25-29C / nocni 18-22C /. Zitra se vracime znovu na nekolik dnu do Tokia, kde mame take dalsi koncert. Skoda, ze moznost prozit tri dny v rodinach zitra konci. Jen tak se da poznat neco ze zivota v Japonsku.
Jiri Skopal
Je již jedenáctý den našeho pobytu v Japonsku
a konec se blíží kradmými kroky. My se pomalu otáčíme a vzpomínáme na vše, co jsme společně zažili a přemýšlíme o zbytku času, který v zemi vycházejícího slunce strávíme.
V Japonsku je sice období dešťů, ale během našeho pobytu pršelo jen dvakrát. Denní teploty neklesají pod 23° a před sluníčkem se chráníme kloboučky. Počasí nám dopřává prožít hodně krásných chvil. Nejkrásnější odměnou za naši píli jsou plné koncertní haly, ovace ve stoje a nekonečné gratulace. Japonci jsou opravdu skvělé publikum. Ve volném čase nezahálíme - seznamujeme se se zdejší kulturou a mentalitou. Největšího poznání se nám dostalo prostřednictvím rodin v Ichikawě, které nás po tři dny hostily. Většina z nás spala na rákosových rohožích TATAMI, jedla tradiční japonská jídla hůlkami a obdivovala umění IKEBANA. Navštívili jsme samozřejmě místní kolébku víry - TEMPLE. Přívětivý abbé nám vyprávěl o vzniku budhismu a vysvětlil nám jeho rozdíl od šintoismu. Den dětí jsme oslavil s jednodenním zpožděním v sobotu druhého června návštěvou tokijského Disneylandu, kde jsme byli jako v pohádce. Vyvrcholením kulturních zážitků byla návštěva tradičního japonského divadla KABUKI. Po čtyřhodinovém představení jsme vyrazili na nejznámější třídu Tokia - Ginzu.
Lenka Menclová
Je pondělí 4. června:
jedenáctý den na cestě, za námi je již 9 koncertů a spousta zážitků.
Pohybujeme se v Tokiu a jeho oblasti. Cestujeme autobusem, vlakem i metrem, jíme hůlkami, ochutnáváme nejrozmanitější japonské speciality, hlouběji pronikáme do kultury "země vycházejícího slunce" a poznáváme mentalitu místních lidí. Tajuplná a ničím nerušená atmosféra provázela prohlídku starobylého budhistického chrámu v jedné ze čtvrtí Tokia. Provázeni známými pohádkovými postavičkami jsme vstoupili do světa dětských vysněných přání v tokijském Disneylandu. Přímo nadšeni jsme po čtyřdenním pobytu v rodinách. Tato ojedinělá příležitost nakouknout do života japonské domácnosti se stala pro nás nezapomenutelnou: spali jsme na tradičních rohožích (tatami), pili zelený čaj, skládali oregami, dozvěděli se něco o umění ikebana. Někteří z nás si vyzkoušeli i pravá slavnostní kimona. Japonské rodiny nás přijaly s nesmírnou vřelostí a při loučení ukápla nejedna slzička. Náš zájezd vstoupil do poslední třetiny. Před námi je ještě šest koncertů. Ty vždy zpíváme naplno a ovace publika jsou toho důkazem. Teď už běžíme, aby nám neuteklo představení v proslulém divadle KABUKI na hlavní tokijské třídě - Ginze ...
Martina Jurčeková