Významné akce / Pěvecké soustředění v Hradci Králové a Budislavi 2002

Krátce po poledni vyjíždí od hradecké budovy Jitra dva autobusy zpíváníchtivých dětí a míří k již tradičním místu sborových soustředění – na tábor do Budislavi. Ještě nejsme všichni – čtyřicítka má koncert ve Vrchlabí a přidá se k nám později. Po nedlouhé cestě autobusem se ocitáme v Budislavi. Vítají nás sluncem zalité chatky, je krásný letní den. Jako mávnutím kouzelného proutku se jídelna ihned mění v naši novou zkušebnu. Přichází čas první zkoušky.

Po zkoušce a ubytování do chatek si máme možnost popovídat o uplynulých třech dnech soustředění, které proběhly v již v Hradci Králové, a vlastně také o již končících prázdninách. O půl desáté se ozývá píšťalka ukončující naše štěbetání a oznamující noční klid.

Těsně po půlnoci za námi přijíždí z Vrchlabí čtyřicítka.

Hvízdnutí píšťalky nás v sedm hodin probere ze spánku a ohlásí nám tak, že začíná nový den. Než se stihneme pořádně rozkoukat, už je tu rozcvička. Stačí několik málo minut- a člověku se hned zlepší nálada a pár cviků mu pomůže připravit se na náročnou práci, která ho čeká. O tři čtvrtě na osm usedáme k snídani. Protože je nás letos moc a jídelna je neveliká, střídají se během jídla dvě skupiny. Během tři čtvrtě hodiny se najíme všichni a kdo má pak ještě chvilku čas, snaží se co nejlépe si uklidit chatku, protože i bodování za pořádek v chatkách se bude započítávat do celotáborové hry. O půl deváté se setkáváme na prvním nástupu, kde nám oznámí program pro dopoledne. Tradicí se pak stanou každodenní dopolední zkoušky a přezkoušení.

Po obědě nás čeká polední klid, jehož délka se pohybuje mezi hodinou a hodinou a půl.
Ve tři hodiny se na nástupu dozvíme, co nás čeká odpoledne. Protože k nám letos přišly z Vlčích máků nové děti a všichni se ještě dobře neznáme, je toto odpoledne věnováno seznamování v komunitním kruhu. Abychom jen neseděli na místě, připravili pro nás naši vedoucí hru v lese. Jednotlivé hlasy si vylosovaly barvy pro celotáborovou hru – 1. hlas červenou, 2. hlas zelenou, 3. hlas žlutou a 4. hlas modrou – podle barev fáborek se vydaly na cestu. V lese byla ukryta křížovka, jejíž jednotlivá hesla se týkala baroka, které bylo letos tématem našeho tábora i celotáborové hry. Za vyluštění tajenky (barokní umění) nás čeká odměna – je jí šestnáctistránková brožurka o baroku a životě v období 17. století.
Večer usedáme k táboráku a tím vlastně slavnostně zahajujeme druhou část našeho soustředění

Odpoledne nás opět čeká hra v lese. Jsme rozděleni do osmi družstev (každý hlas na dvě vyrovnané skupiny), každému družstvu je přidělena barva. Jednotlivá družstva jsou vyslána do lesa, kde mají za úkol najít obálky označené jejich barvou a přinést je na určené místo do tábora. Když má družstvo všechny potřebné obálky, zapne vedoucí stopky a boj vrcholí – z roztržených obálek se sypou zvláštní papírky. Při bližším prozkoumání poznáváme, že se nejedná o jen tak lecjaké papírky. Je to puzzle. Lámeme si hlavy, přikládáme dílek k dílku, obracíme ho, přemísťujeme a tu se před námi vyrýsuje nádherný Rembrandtův obraz. Soutěžíme nejen mezi sebou, ale bojujeme také s časem. S posledním správně položeným dílkem hra pro družstvo končí. A teď už se jen čeká, jak dopadne družstvo z toho samého hlasu, protože výsledky družstev ze stejného hlasu se sčítají.

Večer je pro nás připraveno respirium na téma barokní hudba. Všichni se se zájmem zaposlouchávají do děl Händela, Bacha a mnohých jiných barokních umělců a snaží se pojmout co nejvíce nových informací.
Nic netušíce se chystáme spát. Když tu se najednou ozve píšťalka, svolávající nás do potemnělé jídelny. Usedneme na židle a před námi se odehrává jedinečné představení. Formou stínového divadla je provedena rekonstrukce první pitvy, uskutečněné právě v období baroka. Chvílemi se nám tají dech a to netušíme, co nás ještě čeká. Po představení se herci nenechají přesvědčit k děkovačce ani bouřivým potleskem a najednou zmizí neznámo kam. Za chvíli se tábor zahalí do černočerné tmy a nám nezbývá, než se vydat na strastiplnou, asi třicetimetrovou pouť do našich chatiček. Cestou nás čekají milá i nemilá překvapení, ale hra po chvíli skončí a my můžeme, plni nejrůznějších dojmů, v klidu ulehnout a spát.

Kvůli noční hře a opožděné večerce se o hodinu prodlužuje polední klid a my můžeme dospat to, co jsme v noci nestihli.
Odpolední program je motivován barokním sochařstvím, přesněji Braunovými alegoriemi Ctností a Neřestí. I máme možnost stát se na jedno odpoledne barokními sochaři. Každý hlas je rozdělen do skupinek čítajících průměrně pět jedinců a zástupce skupinky pak vylosuje jednu Ctnost nebo Neřest, kterou bude mít jeho skupinka za úkol z keramické hlíny vytvořit. V některých skupinkách zavládne nelíčená radost, z jiných koutů tábora se zase ozývá nesouhlasné mručení a nahlas projevená nespokojenost. Ono ztvárnit takovou Cudnost či Střídmost není vůbec jednoduchá věc. Všichni se ale dají do práce a během chvíle jim pod rukama vyrůstají krásná dílka. Člověk by ani nevěřil, že takové umělecké výtvory mohou udělat úplně „amatérští sochaři“, vždyť mnozí z nich se se zpracováním keramické hlíny setkávají úplně poprvé. Protože je i tato činnost součástí celotáborové hry, musí vedoucí vybrat nejpodařenější sošku – několik dní si lámou hlavu, obchází jednotlivé sošky, bodují, škrtají, než vynesou jednoznačný verdikt. Nakonec o bod zvítězí Píle, kterou vytvořila skupina Ivy Dolečkové.

Čas před večerkou nám zpestřují první a druhý hlas. Druhý hlas se nechal inspirovat komediální skupinou Monty Python a jejich filmem Život Briana. První hlas sáhl do úplně jiného soudku a připravil si pro nás scénky z pohádky Princezna ze mlejna. Tak se na scéně postupně objevují Eliška, Jindřich, Vodník, Čert a párkrát se před námi mihne i namyšlený knížepán.

Ve čtvrtek odpoledne mnozí z nás poznávají, jak nelehký život měl Poutník z Komenského Labyrintu světa a Ráje srdce, protože i nám je určeno podívat se do takového malého labyrintu. Vedoucí si pro nás totiž připravili šipkovanou. Na trase nás čeká deset úkolů – otázka jako Kde byla hrána první opera u nás? nebo úkol Udělejte 10 dřepů! je pro nás hračkou, ale určení jmen všech vedoucích a jejich seřazení podle velikosti se stává těžkým oříškem. Nejtěžší úkol je ale úplně jiný – nezabloudit a dorazit do tábora. Dlouhou dobu se zdálo, že je tento úkol pro některé opravdu neřešitelný. Nakonec se to naštěstí všem daří a soustředění může pokračovat bez sebemenších ztrát.

Tento večer nás baví alty. Neuvěřitelné se stalo skutkem – oba dva hlasy si pro svoje představení vybraly stejnou předlohu, Malého prince od Antoina de Saint-Exupéryho. Každé zpracování je jiné, ale slova, jimiž divadla končí, jsou tatáž. „ „Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“

Páteční odpoledne je věnováno již tradiční pouti. Ta není součástí celotáborové hry, každý soutěží sám za sebe. Nemůžeme ale říct, že by mezi námi vznikala rivalita. Kdepak. Ze všech stran se ozývá mohutné fandění, a pokud je to potřeba, i cenná rada. Deset atrakcí a každá je jiná. Poslepu se trefujeme tužkou do terče, strkáme nosem pingpongový míček, házíme do dálky plastikovými lahvemi, s míčkem na lžíci, kterou neseme v ústech, lezeme na židle a podlézáme stůl, skáčeme v pytli, snažíme se pétanquovou kouli hodit do vyznačeného kruhu, na čas skládáme z písmenek česká města a tak dále. Lákavé ceny vybičují všechny k těm nejvyšším výkonům. Aktuální zpravodajství z jednotlivých stanovišť nám přináší soukromé táborové rádio. Zpříjemňuje tak i čekání na další disciplíny. Z reproduktoru se line příjemná muzika, sluníčko nás hladí těmi nejteplejšími paprsky, na obloze není ani mráček – a my si začínáme uvědomovat, že jak soustředění, tak i prázdniny pomalu, ale jistě končí.

Před večeří je vyhlášen vítěz celotáborové hry. Pro letošní rok se jím stal 2. hlas.
Začínali jsme táborákem, posezením u táborového ohně naše soustředění končí. Některá děvčata, která se zúčastnila letošního sborového zájezdu do Francie, si uvědomila chyby, jež během tohoto zájezdu udělala, a rozhodla se nám je sdělit, abychom se těchto chyb pro příště všichni vyvarovali. Poselství, které nám předaly, nás donutilo k zamyšlení.

Poslední zkouška a pak už jen velké balení, uklízení a shánění ztracených věcí. Snažíme se uvést tábor do co největšího pořádku, takže se mezi chatkami proplétá na sto pilných mravenečků, nesoucích tu koště, tu kbelík, tu koš. Všichni se snaží pomoct. Naštěstí se všechno včas podaří a my se po jedné hodině vydáváme zpátky do Hradce. Po spatření značky oznamující začátek Hradce Králové spustíme sborově Okolo Hradce. Nezbývá nám, než se těšit na další soustředění.