Významné akce / Hudební rozhledy o premiérovém koncertě Mondi paralelli

Hradec Králové, sál Filharmonie

Stanislav Bohadlo

Tradiční předvánoční koncert Královéhradeckého dětského sboru v sále Filharmonie (26. 11. 2009) byl jako vždy roční rekapitulací práce čtyř přípravných oddělení (sbormistři M. Smolíková a L. Fárová) i hlavního sboru Jitro s Jiřím Skopalem a klavíristou Michalem Chrobákem. Po třiceti pěti letech systematické práce vyniká celý organismus spolehlivou metodikou, na jejímž konci vždy znovu a znovu obdivujeme muzikalitu, preciznost a ušlechtilý tón koncertního sboru, který vzniká vždy od počátku náborem malých zpěváčků na základních školách. Na nedávno dokončeném šestém autorském CD Duho, záři věčně! se objevují obavy japonského skladatele Yukitake Nakamury a dalších autorů (Mácha, Lukáš) z „ohroženého lidství“. Ale také další a nové naděje. Jana Jiráska (*1955) poznal prof. Jiří Skopal v roce 1973 jako svého studenta na katedře hudební výchovy a dnes ho – nositele dvou Českých lvů a od roku 1999 hostujícího profesora kompozice na Colorado College v Colorado Springs – sbor právem považuje za svého rezidentního skladatele. „Dovádivé písničky byla má první skladba, kterou jsem díky Jitru slyšel a pak tolikrát ocenil možnost, že mohu při silně prožívaných a důsledně promýšlených nastudováních sboru ověřovat svoje zvukové a výrazové představy“. Paralelní světy promýšlel kosmopolitní a filozoficky založený Jan Jirásek už od roku 2005. A poté adaptoval v duchu Dalajlámova přesvědčení o potřebnosti a sbližování všech náboženství i svou jedenáctihlasou kompozici a cappella na křesťanský liturgický text protkaný texty buddhistických manter. Tak vypjatou vokální fresku, chvalozpěv i prosbu Te Deum laudamus (2005) připravil pro prof. Skopala, aby s ní s Jitrem soutěžili a vyhráli na 4. Světových sborových hrách (Sborové Olympiádě) v čínském ostrovním městě Xiamen v červenci roku 2006. V hradecké premiéře pak doplnil tuto (stěžejní) část dalšími šesti větami: Miserere; Benedictus. Baruch Haba; Sanctus; Agnus Dei. Wheresoever you look; Miserere. Avinu malkenu a Dona nobis pacem … is the face of God. Jedinečné napětí tvoří už kontrastní délky jednotlivých částí. Od dvacetivteřinového úvodu až k rozsáhlým plochách Sanctus a Te Deum měl skladatel v Jitru k dispozici kongeniální laboratoř vokálního umění a sbor opět potvrdil, že se při takto objevném studiu dotýká nejvyšších příček spojení závažných myšlenek a živoucí hudební matérie. Posluchači v sále si také uvědomili, soudě podle dlouhotrvajícího potlesku, že byli svědky zrození dalšího zásadního cyklu v linii klíčových děl skladatelů Eben, Řezníček, Mácha, Lukáš. Přesvědčivý výkon také potvrdil, jak zavádějící by bylo vyhledávat pro vyspělé dívčí sbory typu Jitra repertoár z oblasti „easy listening“ nebo tzv. srozumitelné „hudby pro mládež“, když zcela nenahraditelně zvládá myšlenkově a hudebně tak obtížné úkoly. Jiráskovy skladby už patří k trvalému repertoáru a dramaturgii Skopalova sboru. Tak, jak skladatel sám na koncertě poznamenal: „Ceny nejsou rozhodující. Důležitý je odstup a to, co zbude po třiceti až padesáti letech.“

Článek byl převzat z časopisu Hudební rozhledy 2/2010 s laskavým svolením redakce. (http://www.hudebnirozhledy.cz/)