Petr Eben
Liturgické zpěvy, Čtyři sbory na latinské texty, Katonova moudrosloví, Deset poetických duet, O vlaštovkách a dívkách.
Královéhradecký dětský sbor JITRO, klavír
Nahráno 1996 - 2007, hudební režie
Přesně měsíc po úmrtí bezesporu největšího českého autora 2. poloviny 20. století Petra Ebena přichází na svět disk věnovaný jeho vokální hudbě pro dětské, potažmo ženské sbory. CD vychází (po Bohuslavu Martinů a Ottmaru Máchovi) jako další díl řady, které JITRO a
Liturgické zpěvy (1960), které Eben napsal na popud pěvce Jiřího Baara jsou v interpretaci Jitra důkazem, jak fascinující může být jednohlas inspirovaný chorální melodikou a podpořený jen prostým varhaním doprovodem. Jitro uvádí první řadu Liturgických zpěvů v původní, tedy české,verzi s velkou přirozeností.
První ze Čtyř sborů na latinské texty (1973) – Mater cantans filio staví interprety před úkol vyrovnat se s pouhým dvojhlasem tak, aby nezněl prázdně. Díky širokému a dobře posazenému a kultivovanému zvuku se to Jitru daří beze zbytku. Ve zbývajících dvou částech (De Angelis a De Spiritu Sancto) vyniká plný zvuk a technika umožňující i překvapivou dynamickou výbušnost.
Katonova moudrosloví (Catonis moralia, 1974-75) patří k vrcholům Ebenovy vokální tvorby pro dětské (ženské) sbory. Je to průnik barokní formy - suity, moderní zvukové představy a Ebenova osobitého rukopisu. Zde se v plné míře uplatní všechny interpretační přednosti sboru JITRO. Dokonalá intonace, sonórní vyrovnaný a barevný zvuk, precizní technické zvládnutí rychlých pasáží zpívaných často ve virtuózně svižném tempu. Pokud bychom si k provedení dokázali představit i výraznější vnitřní pulzaci, vyšla by nám naprosto dokonalá nahrávka, která však i takto vysoko překonává všechny dosavadní snímky.
Cyklus Deset poetických duet (1965) nabízí od první hravé části Jeden, druhý, třetí až po závěrečnou část Noc skládá každý večer stánek vzácnou interpretační vyváženost bezprostřední dětské hravosti a spontaneity na jedné straně a vyzrálého vokálního projevu na straně druhé. Atmosféra přechází z prostého dětského rýmu přes podzimní melancholii a dramaticky rozbouřené moře k hlubokým myšlenkám o pomíjivosti lidského života až neuvěřitelně přesvědčivě, mimo jiné i díky skvělému klavírnímu doprovodu Michala Chrobáka.
Cyklus O vlaštovkách a dívkách (1959-60) odpovídá na otázku, jak se po kompoziční i interpretační stránce vyrovnat s čistými a prostými lidovými náměty v moderní hudbě. Zvonivý zvuk sopránu Jitra zvukomalebně odpovídá švitoření vlaštovek. Dobrému dojmu napomáhá i výtečné polyfonní vedení hlasů.
Disk Petr Eben je mimořádným počinem. Představuje Ebenovo dílo pro dětské sbory ve všech jeho důležitých podobách – duchovní i filosofické, inspirované dětským světem i lidovou hudbou. Nahrávka Jitra pod vedením Jiřího Skopala nastavila všem dalším Ebenovým interpretům laťku pořádně vysoko.
Po tematických koncipovaných nahrávkách, zaměřených mj. na Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Otmara Máchu, věnoval dětský sbor Jitro své nejnovější CD Petru Ebenovi, jehož sborové tvorbě se pod vedením Jiřího Skopala systematicky věnuje už po tři desítky let. Předesílám, že jde o počin, který je hodnotný nejen svou interpretační úrovní, ale i po dramaturgické stránce. Daří se mu totiž na časovém půdorysu necelé hodiny přiblížit Ebenovu tvorbu pro dětské (resp. ženské) sbory jak v jejím duchovním rozměru, tak v její něžné světské poetičnosti. Začátek nahrávky patří symbolicky tomu, kde nachází skladatel, jak říká autor průvodního slova k nahrávce Stanislav Bohadlo, "hlubiny bezpečnosti", a to pěti Liturgickým zpěvům z roku 1960, v nichž se s nádhernou samozřejmostí prolíná středověký chorál s typicky českými písňovými intonacemi. Ty Jiří Skopal se svým sborem rozkrývá s natolik vemlouvavým nábojem, jako by je dirigoval sám skladatel, což je pozoruhodné zejména v partiích, kdy se sborový jednohlas s varhanami musí obejít bez berliček taktových čar. Velmi náročné sousto představují tři vybrané acapellové sbory z cyklu Čtyř sborů na latinské texty z roku 1973, které Eben komponoval pro dětské nebo dívčí hlasy, a to zejména pro jejich důsledně lineární sazbu, rytmickou sršatost a choulostivé intervalové skoky. Královéhradecký sbor je zvládá suverénně - například i tak intonačně choulostivé zvolání, jaké sboru nastražuje část De Spiritu Sancto, si dovolí naprosto suverénně akcentovat. Až na některá přehnaně zvolněná tempa (zřejmě ve snaze o co nejpůsobivější marcato- Allemande) lze totéž poznamenat i k podání šesti rovněž choulostivě acapellových Katonových mudrosloví (dvojhlas až čtyřhlas), která skladatel prostupuje duchem tanců barokní suity. Už samotná Air (předposlední část cyklu), z jejíhož moderního harmonického hávu a hlavně "nekonečné" melodické linky sopránového sóla jako by nám kynul J. S. Bach, představuje zážitek, na který se hned tak nezapomíná. Jak "symfonicky" dovede Skopal ve spolupráci ideálně zvukově rozkrytého klavírního partu (Michal Chrobák) se sborem pracovat s dynamikou a tempem (velmi citlivé odsazování frází, kouzelná echa části Vyletěla holubice ad.) nám dokonale prozrazuje jeho podání nezvalovsky inspirovaných Deseti poetických duet z roku 1965. Navíc - při vnímání citlivě odsazovaných frází, půvabně proměnlivého plynutí
(Hory, hory), kouzelně proměnlivého plynutí (Vyletěla holubice) jako bychom měli pocit, že pracuje s disciplinovaným komorním orchestrem. Také interpretace accapellového cyklu O vlaštovkách a dívkách z let 1959-60, komponovaného jako poetické etudy na rozličné modelové reflexe téže přírodně-folklórní inspirace, prozrazuje dokonalou přípravnou fázi - něžné zvolání v závěrečné písni "Jdi už chlapče, jdi už domů..." hladí. Vkusně vybavenému bukletu chybí údaje o datu a místu nahrávky.