Významné akce / Haló, haló, slyšíte nás?

Ahoj vy tam! Jsou to teprve čtyři dny, co jsme vám v sobotu ráno zamávali u sborového domečku, ale už toho máme spoustu co vyprávět. Jen si poslechněte.
Hned první den nás čekal koncert v krásném modrém kostelíku v německém Schwarzenbachu a po něm milé přijetí v rodinách. V neděli jsme pokračovali dále na jihozápad do malé země mnoha tváří - do Švýcarska. Sobotní kostel jsme v městecku Bottighofen am Bodensee vyměnili za koncertní sál a rodiny za prostředí válečného krytu, umístěného přímo pod oním sálem. Ráno jsme se do růžova vyspinkaní naposledy vymotali ze spleti podzemních chodeb a vyrazili na krátkou procházku po břehu Bodensee. Řádně vyvětraní jsme nasedli do autobusu, abychom se na pár chvil opět vrátili do Německa a ve městě Konstanc alias Kostnice se vydali po posledních stopách Mistra Jana Husa nejprve do chrámu, kde nad ním koncil vyřkl svůj krutý ortel, a následně na místo, kde skonal rukou ohně roku 1415 on a rok po té i jeho následovník kazatel Jeroným Pražský. Po příjezdu zpět do Švýcarska jsme se ještě nakrátko zastavili v St. Gallen, kde jsme navstívili prastarou klášterní knihovnu a mohli tak spatřit 1400 let stare svazky.

Vydrželi bychom tam ještě dlouho, ale bohužel, koncert v Hausenu by nepočkal, takže jsme se chtě-nechtě museli probrat z onoho nepopsatelného posvátneho vytržení a pokračovat v cestě. Ale udělali jsme dobře, protože nutno říct, že tento koncert byl pro posluchače i pro nás také opravdovým zážitkem. Noc jsme strávili opět v rodinách. Dnes byl celý den volný a my jej využili na návštěvu a prohlídku jednoho z nejkrásnějších švýcarských měst - Lucernu. Prošli jsme se po starobylém dřevěném Kapličkovém mostě a obdivovali městske hradby v Picassově galérii.
Tak, to by bylo zatím asi vše, jak sami vidíte, málo toho opravdu není. Tak nám držte pěsti, ať se nám i nadále daří, mějte se krásně a... je to je hodin! No, už musím běžet, čeká na mě rodina a tam právě narozené telátko! Tak - dobrou noc!

Tereza Procházková

Lucembursko = Lucemburk,
od Lucemburku a konečně i Jan Lucemburský, tak sem snad naše znalosti o této malé zemičce sahaly.
Abyste pochopili, naváži tam, kde jsme naše vypravování před dvěma dny skončili. Po dvou nocích strávených v rodinach nastal čas loučení. Všichni jsme si s težkými srdci vyměňovali adresy a přislibovali si věčná přátelství. Ještě písnička na rozloučenou, nástup do autobusu a snad na brzkou shledanou milý Hausene. Po Německu a Švýcarsku naše výprava směřovala k dalším hranicím a to k Lucemburským. Ubytovali jsme se v krásné ubytovně nedaleko hlavního města, vyfotili pár snímků s malebnou krajinou a připravili se na prohlídku Lucemburku.
Pán oblečený v dlouhém kabátě, na hlavně štramácký klobouk a v ruce aktovku, budil dojem dokonalého elegána. Na první pohled cizinec. Ale zdání často klame, a tak jsme se seznámili s naším českolucemburským společníkem. Jestli se někdo z nás s dosavadními informacemi o této zemi považoval za vzdělance, po delší procházce Lucemburkem mu rychle spadnul hřebínek. Dozvěděli jsme se informace sahající do dob dávno minulých až po zajímavosti do současnosti. Naše kroky vedly na vrcholky hradeb, kde jsme zhlédli město s jakýmsi ,,nadhledem"". Kamenné mosty, stará katedrála, bývalý benediktský klášter a střechy domů. Na chvíli jsem se zasnila, to misto na mne zapůsobilo nějakým kouzlem, které se slovy nedá popsat. Naše putování jsme ukončili na samém konci hlavní třídy v čínské restauraci. Někteří z nás oprašili čínštinu a společně jsme usedli ke stolu přeplněnému všelijakými pochoutkami. Večer jsme zakončili stylově, tedy koncertem. A ne hned tak ledajakým. Přestože jsme se nacházeli daleko od rodné země, publikum se k našemu údivu skládalo převážně z českých posluchačů. Po koncertě byla slyset jen samá chvála. A tak jsme se s hřejivými pocity u srdíček vrátili na ubytovnu, zachumlali se pod voňavé peřiny a nechali si zdát krásné sny o koncertech a zážitcích, které nás ještě čekají...


Bára Holanová a Pavla Frýdová

Jak asi vypadala pravá královská procházka jsme si mohli vyzkoušet na vlastní kůži. Kde? No přeci ve Versailles, v nejhonosnějším paláci francouzských králů. Jen jsme tu krásu spatřili a hnedle se nám vybavovaly nejznámější filmové scény. U Neptunovy kašny , ve stínu tůjí, posedávala krásná Angelika, Mušketýři v čele s D’Artagnanem vedli nemilosrdný souboj s kardinálovými gardisty a zahradou se procházel Ludvík Patnáctý, král Slunce, prohlížeje se ve svém pověstném zlatém zrcátku. Jen škoda, že čas tak kvapí a my musíme pokračovat. Koncert byl povedený. Vždyť zpívat pro tak naplněný sál jako byl ten v Saint Georgen – Buttavent je „lahoda“. Další den, v pátek, nás čekal jen krátký přejezd, a tak jsme si mohli dovolit nějaké to povyražení. Jak jsme se rozhodli den strávit? Několikahodinovou návštěvou Le Mont St. Michelle. I ti z nás, kteří zde nebyli poprvé, hltali informace o tak čarokrásném místě s velkou chutí. Večerní koncert byl pak třešničkou na dortu celého dne.
Nazítří nás čekala perná práce. Během dvou dnů jsme měli zvládnout tři koncerty, a tak bylo třeba nic nepodcenit. Vše se nakonec povedlo a naše turné jsme mohli v klidu, s vnitřním spokojením, ukončit.

Bára Holanová